Najednou jsem si uvědomila, že jsem někdo jiný. Do té doby jsem to nikdy nepociťovala
Download image
Bohumila Havránková, rozená Picková, se narodila 17. listopadu 1927 v Liberci do smíšené česko-židovské rodiny jako starší ze dvou dcer. Tatínek pracoval jako velkoobchodník a zároveň vlastnil maloobchod. Ve svém rodném městě pamětnice navštěvovala obecnou školu a poté přešla na reálku (pouze dva roky zde studovala). Koncem třicátých let v pohraničí začaly vřít nacionální vášně a rodina Pickových z Liberce utekla do Prahy. V hlavním městě se Bohumila Havránková zapsala na Reálné gymnázium v Karlínské ulici a poté se na přání maminky vyučila kožešnicí. Smíšené rodiny se týkala protižidovská nařízení a omezení. Pamětnice docházela na Hagibor, kde byla ve styku s židovskými vrstevníky a kde se seznámila se členy levicové sionistické organizace Hašomer Hacair. Bohumila Havránková, stejně jako ostatní děti ze smíšených manželství, očekávala povolání do transportu do ghetta Terezín. 3. března 1943 přes shromaždiště ve Veletržním paláci a odjela do Terezína. Po třech dnech v ghettu přešla do Jugendheimu (dětského domova) a později do Mädchenheimu L-410 (dívčího domova). V ghettu pracovala, nejdříve v truhlářské dílně a pak v zemědělství, mimo ghetto. V ghettu poznala i svou první lásku, chlapec však odjel transportem a už se nikdy nesetkali. Bohumila Havránková se konce války dočkala v ghettu. Těsně před osvobozením Terezína, 1. nebo 2. května 1945, se společně s kamarádkou odhodlala k útěku z ghetta a přes Bohušovice se dostala do Prahy, kde mezitím propuklo Pražské povstání. Po válce vystudovala grafickou školu, obor fotografie, a získala zaměstnání v redakci Rudého práva. Po rodičovské dovolené pracovala jako knihovnice v Encyklopedickém institutu Československé akademie věd a později také v podniku zahraničního obchodu VELAZ (Velkochovu laboratorních zvířat). Bohumila Havránková zemřela 5. prosince roku 2022.
