Jitka Helanová

„Vím, že maminka byla kolikrát v takovým rozpoložení, že mě vzala na procházku na Libeňský most a dívala se do tý vody, a později mi říkala, že přemýšlela, jestli mě má vzít, skočit, nebo neskočit, že to byly zoufalý věci. Teď jsem se z toho úplně roztřásla, no. Prostě, bylo to hrozný, no, ale hlavně: já jsem totiž tím, že jsem nesměla nikdy nic povídat. Prostě maminka byla stále vystrašená a pořád to na mě přenášela. Tak já jsem byla pořád psychicky zatížená, jednak tím odchodem toho táty a tím, že ta máma se pořád něčeho bála, což na mě teda přenášela, no.“

„To vám ještě řeknu zajímavou věc: právě u nás v domě, protože tam byl poměrně drahej nájem, tak se tam měnili nájemníci a jeden čas tam, asi v roce 1945, se tam přistěhovali na krátkou dobu dva mladí lidé, židovská rodina, která přijížděla z Anglie a chtěla dál cestovat do Austrálie, ale u nás v Praze si udělali takovej oddych. Byla to židovská rodina, veliký sympaťáci. A ta paní viděla, že mamka i přesto, v čem jsme my dvě žily, je pořád elegantní. Měla ještě pozůstatky oblečení z toho, co si pořídila s tátou. A ta paní ji požádala, jestli by jí mamka něco neušila. K tomu také došlo. Takže maminka paní Borské šila a paní Borská jí za to dávala nylonky. Peníze zřejmě taky, ale ty punčochy, kdybyste viděli, co ty punčochy způsobily za problémy! Co ty lidi z toho nadělali, co moje maminka má za známosti, že může mít takovýhle punčochy! Jen chci říct, jak lidi jsou strašně zlí i kvůli těmhle detailům. No a paní Borská mamince nabídla, že s manželem jedou do Austrálie, a že když bude mamka chtít, abychom my dvě jely spolu s nimi, že oni mají takový finanční prostředky, že by jí tam pomohli zařídit módní salon. Protože tam nikde nebylo zakázkový krejčovství, tam všude byla konfekce, a oni viděli, že mamka má vkus a že by to mohla nějakým způsobem uplatnit, tak chtěli do ní investovat a chtěli, abychom s nimi odjely. Což teda maminka neudělala. No ale byli to bezvadný lidi, ještě nám pak psali léta a byli opravdu výborní.“

„Já vím, že jsem se nějak pohybovala teda po tom domě, ale pak jsem, protože ta ložnice byla v patře, tak nějak jsem tam šla, už nevím, z jakých důvodů, ale prostě jsem tam došla. No a za chvilku za mnou tam přišli dva nebo tři chlapi. Myslím, že byli tři. Normálně suverénně tam vlezli. Já jsem snad ještě zdravila, toho si vůbec nikdo nevšiml, a začali otvírat ty skříně. Viděla jsem opravdu, jak si brali věci. Vím, že babička tam měla nějaké záclony, říkalo se tomu story. To byly takový vyšívaný hedvábný nebo průhledný závěsy, krásný. A právě tam pro mě babička měla snad i nějakou výbavu. Ložní prádlo. A to všecko si vzali.“