Marie Henzlová

„Bratr volal z Boskovic, tady chodil do hospodářské školy, měl tam známé, tak volal na obec, aby pro něho někdo přijel na motorce, byla sobota zrovna. Já jsem s tou kamarádkou drhla zem, jako v sobotu se uklízelo, tak jsme klečely na zemi a drhly jsme zem. On přišel do kuchyně, a než já jsem se k němu dostala, tak tam ti sousedi všichni přilítli, obstoupili ho, tak jsem klekla zpátky na zem, brečela a drhla jsem dál.“

„Tatínka s bratrem odvezli do Flossenbürgu v Bavorsku do koncentračního tábora, někdy v lednu. Tam chodili do kamenolomu a tatínek už měl jednou zápal plic a byl zvyklý být v obchodě víc v teple a bratr Tomáš taky. Tatínek 7. března umřel na zápal plic a bratři ho pochovali sami do hromadného hrobu v dece. Pak se to ale dozvěděl kápo, tak dostali ještě pětadvacet ran každý. Pak už se blížili Američani, tak je odváželi pryč od fronty. Bratr Tomáš už měl horečku, už nevnímal, tak se cpal do náklaďáku a bratr ho nechtěl nechat samého, zdržoval ho, ale esesák ho tam žduchl, tak bratr vylezl za ním. A v Plattlingu [město v Německu] tam v nějaké boudě přenocovali a on do rána umřel. Tak ho tam bratr pohřbil na louce.“

„Jednou ráno sedmého listopadu jsme s maminkou ještě spaly, zaklepal pažbou gestapák na dveře, přišly jsme do kuchyně a všeci chlapi už leželi na zemi. Ještě se tam připletl soused, který se přišel zeptat, jestli bratr pojede do mlýna, že by mu vzal obilí s sebou, tak to chodilo, no tak si lehl s nima. Všechny nahnali do náklaďáku a mě poslali z chalupy pryč, abych šla k nějakým příbuzným.“