The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ludmila Herotová (* 1931  †︎ 2019)

• pamětnice se narodila 20. dubna 1931 ve Lhotce pod Ondřejníkem

• druhou světovou válku prožila v podhůří Beskyd

• roku 1953 se vdala za sedláka Miroslava Herota

• roku 1957 Herotovi pod nátlakem vstoupili do JZD

• během uvolnění poměrů na jaře roku 1968 plánovali s manželem vystoupení z JZD

• po sametové revoluci s manželem úspěšně zažádali o navrácení majetku a obnovili statek

• pamětnice zemřela 14. listopadu 2019

Ludmila Židková se narodila 20. dubna 1931 ve Lhotce pod Ondřejníkem. Její otec pracoval v lese a matka v domácnosti. Od dětství musela pomáhat rodičům i s těžkou prací.

V roce 1953 se vdala za Miroslava Herota, který hospodařil na rodinném statku s třistaletou tradicí v nedalekém Pržně. Spolu stavěli na statku dům, což jim značně zkomplikovala měnová reforma. Postupně se jim narodily tři děti. Jejich statek byl v Pržně jeden z největších a v polovině padesátých let na ně komunisté začali vyvíjet tlak, aby vstoupili do JZD.

„Teď chodili měsíc v kuse každý večer nás přesvědčovat, ať vstoupíme do JZD... každý večer. To bylo strašné. My jsme zásadně tvrdili, že ne, že nevstoupíme. A to jsme dostali z okresu velký arch jako poděkování - ‚vzorný plnič‘. Ale asi dva týdny potom nám přišlo, že musíme vstoupit, že nejsme majitelé statku. Rodiče, když jsme přišli, se přestěhovali. Za stodolou měli postavený vejminek. No a nás nenapadlo, abychom to chtěli přepsat. Za prvé nebyly peníze, ať je vyplatíme, a za druhé jsme věděli, že nám to nikdo neukradne. Jenže oni zjistili, že nejsme majitelé. My říkali, že máme i z okresu poděkování, že vzorně plníme, tak co po nás chtějí, a oni, že nejsme majitelé... Honem jsme to šli přepsat. V rodině byl pohřeb, ani jsme na něj nemohli jít, protože jsme byli u notáře. Pak ale stejně řekli, že musíme do JZD, že u toho notáře je to platné až po šesti týdnech... Tak manžel ráno šel na tu obec, že to podepíše, protože my se opravdu nechtěli vystěhovat...“

Na jaře roku 1968 se poměry v komunistickém Československu začaly pomalu uvolňovat a Herotovi přemýšleli nad vystoupením z JZD. Dokonce už si koupili i starší traktor. Jejich přípravy však ukončily zprávy o invazi vojsk Varšavské smlouvy. „Tak já pravím, tak to ne. Podruhé do toho nejdu. Jak jsou tady Rusi, tak to bude stejné.“

První svobodné volby po sametové revoluci přivítala paní Herotová s nadšením. Její manžel, hned poté, co bylo povoleno soukromé podnikání, zažádal o navrácení majetku a společně zahájili obnovu statku. Po jeho smrti v roce 1999 převzali hospodářství vnuci, kteří na dlouhou rodinnou tradici navázali.