„Pro mě nejdřív to byl výbuch opojení, ten rok 1968, nádhera, všechno bude krásný. A pak totální, na nás lidi pomalu plivali, když jsme začali chodit s policisty, to už nastoupil Husák. Děsivá doba. Ta, myslím, nejvíc zkazila charakter českého člověka, ta doba od roku 1969.“
„Takže já jsem se narodil v Plzni, kterou osvobodili Američané. Tak je zajímavé, že když jsem začal chodit do té školy a už se mluvilo ještě v roce 1954, 1955 a furt to byl tuhý režim, to neexistovalo něco, hranice zadrátovaný. Tak ve škole učitelé, protože věděli, že v každé rodině byl v podstatě americký voják v Plzni, jako u nás také. Dokonce ještě někde mám snad toho parkera, tu bundu zelenou, toho indiána, tu Ivanhoe divizi, co tam byl, tak mám ještě někde, tu bundu. Už mi je malá, ani ji nemůžu nosit. Můj syn Honza ji nosil, měl ji kolikrát na sobě, strašně ji chtěl. Takže ti učitelé nemohli říkat: ‚Osvobodila vás sovětská armáda.‘ Já měl strašný rozpor v sobě, protože pak když jsem šel na hřbitov, tak tam oni postavili v roce 1959 pomník padlým sovětským hrdinům. Přitom v Plzni nepadl ani jeden, protože tam žádný nebyl. Demarkační čára, rozdělená oblast, kterou mají západní spojenci a Rusové, byla za Rokycanama. Takže to bylo jasný, tam nebyl žádnej.“
„Žili poklidně. Oni se nevzali a přišel ten rok kritický, kdy ještě Němci hlásili v roce 1940, že smíšený manželství v pohodě, nic se nebude dít. O to větší šok to byl, když Zdena dostala pozvánku k transportu. Zdena Blažková, narozená 27. června 1905 v Zámrsku, nástup do transportu Pardubice 2. prosince 1942. Číslo transportu 700.“
„Její starší sestra, to je Zdena, ta začala studovat filozofii a musela toho nechat, protože se zamilovala. A zamilovala se do muže, který nebyl židovského původu, takže tam byl takový problém mezi rodiči. Ona ho milovala, prostě se vzali a bylo hotovo. Otěhotněla, škola skončila. Přišla do Zámrsku zpátky z Prahy, no a narodilo se jí první dítě v roce 1925 a v roce 1927 se narodila holčička, moje tchyně Dáša, to bylo v roce 1927. Oni spolu žili asi pět let a to manželství se rozešlo, rozvedlo. To už jsme někdy v roce 1930. Uplynulo pár let navíc a začaly se objevovat prvky nacismu a prosakovaly sem informace o tom, co se vlastně v Evropě děje. A to už byl rok 1938, 1939, kdy bývalý manžel této dívky si ji chtěl znovu vzít, protože bylo jasné, že smíšené manželství nacisti neohrozí.“
František Heusler se narodil 28. prosince 1947. Rodina jeho manželky má židovské kořeny. Její babička, Zdena Blažková, byla kvůli svému původu v prosinci 1942 deportována do Terezína. Roku 1943 následoval transport do Osvětimi, kde zemřela, stejně jako její mladší sestra Anka. V roce 1968 byl František na vojně v Liberci u protichemické jednotky. S manželkou se František poznal v roce 1973, o rok později se vzali. Celý život se věnuval profesionální fotografii. Byl autorem knihy Říkali mu Hurvínek, kterou napsal podle historie manželčiny rodiny. Zemřel 31. srpna roku 2024.
