Anna Hladká

* 1932

  • „Moje babička a děda. To byli rodiče mojí maminky. Od mojí maminky bratr a sestra bydleli v Moravici a to nebylo žádný loučení. Oni byli napsaní, odešli a hotovo. Takže moje maminka se ani nemohla nějak rozloučit se sourozenci. A ta druhá mladší sestra od mojí maminky bydlela v Janušově u Rýmařova, ta odešla a už se neviděli. Akorát moji rodiče byli jednou na návštěvě v Německu. To se ještě jednou uviděli, ale jinak ne.“

  • „On neuměl německy, ale trochu se učil. Řekla jsem mu, jak to má říct, a trochu se to naučil. Nějak to zvládl, ale moc toho neuměl. Neuměl německy a moje maminka uměla trochu česky, že chodila nakupovat, tak alespoň takové ty věci už věděla, ale tatínek, ten neuměl skoro vůbec nic. On byl jen v práci v lese a ti dva chlapi, co chodili s ním, byli německé národnosti.“

  • „Přijely vozy s koněma a vojáci chodili z jednoho baráku do druhého a první, co bylo, tak vzali zlato. Byli jen na zlato, na hodinky a takové věci. A z vykládání vím, že jednou vzali budík, a protože byl asi natažený na zvonění, tak jim začal hrčet. Měli to v kapse a mysleli si, že to vybuchne, tak ten budík vyhodili do příkopu.“

  • „Potom nás odsunuli dolů k Uničovu do obce Lazce a tam jsme celá rodina dva roky pracovali u sedláků. Pak nás lesní správa povolala zpět. Náš dům byl ale obsazený jinými lidmi, tak nás dali do jednoho velkého domu u Malé Morávky, kde bydlely společně tři rodiny. Ještě jsem chtěla říct, že paní ze statku na Hané uměla německy a ta mě nejvíc naučila. Mluvila jsem pořád německy a ona mně říkala, že tak nemůžeme a musíme mluvit taky česky.“

  • „Rusi chodili do domu a co se jim líbilo, všechno sebrali. Nejvíc šli na hodinky, prstýnky a zlato. Lidé to měli ve skříni a vzali jim to. Potom šli pryč a byl zase klid.“

  • Full recordings
  • 1

    Dolní Moravice, 19.02.2020

    (audio)
    duration: 01:07:08
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Šumperk, 08.03.2023

    (audio)
    duration: 01:31:53
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Moji rodiče se česky už nenaučili

Anna Hladká v roce 1938
Anna Hladká v roce 1938
photo: archiv pamětnice

Anna Hladká se narodila 11. června 1932 v obci Nová Ves (německy Neudorf, od roku 1961 osada Dolních Moravic). Rodiče Gustav a Frieda Riedelovi byli stejně jako naprostá většina lidí v tomto kraji německé národnosti. Její rodina jako jedna z mála nemusela v roce 1946 nastoupit do odsunu Němců. Vystěhování se ale nevyhnuli a o dva roky později je naložili do nákladního auta a odvezli na Uničovsko, kde museli dva roky pracovat v zemědělství. Po návratu měl jejich dům již jiného majitele, a tak jim ve vedlejší Malé Morávce přidělili nouzové ubytování. Anna pak pracovala jako dělnice na místní pile. Když po dvou letech pilu zrušili, nastoupila Anna do žebříkárny v Malé Morávce, kde potkala svého budoucího manžela Josefa. Manželé se pak přestěhovali do Dolní Moravice. Vychovali tam své dvě dcery Annu a Olgu a žili spolu čtyřicet let až do smrti manžela. V roce 2020 bydlela Anna Hladká stále v Dolní Moravici.