Zdeňka Horáčková

„Chyběl tam možná nadhled ředitele. Abych se přiznala, já jsem byla vůči němu v takové opozici. Jednak proto, že ke mně byl tak nevstřícný, jednak jsem si říkala, že nezvládl situaci na své škole, svou povinnost. Dnes s odstupem doby si říkám, že on byl také v obrovském stresu. Nejen vůči studentům, ale i v rámci vztahů mezi profesory. Zabíjeli se mu jeho podřízení! Nehledě na to, že byla normalizace a šroub se takříkajíc utahoval, ředitel musel být v obrovských tlacích ze strany KSČ, odboru školství a kdo ví ještě odkud. Proto bych nechtěla být nespravedlivá.“

„Celá situace tam byla nestandardní. Ne v době výběru, ale v době, kdy jsem dělala rozhovory. V krátkém čase, od Vánoc předchozího roku až do ledna roku následujícího, se udála spousta netypických záležitostí. Za nevyjasněných okolností zemřel spolužák, při jeho pohřbu došlo k velké kontroverzi mezi ředitelem školy a dětmi, na základě této kontroverze byl jeden spolužák ze studia vyloučen, poté jeden profesor spáchal sebevraždu, další se o ni pokusil, zemřela manželka třídního učitele, který se třídě v té době samozřejmě nemohl věnovat. Bylo to naprosto nestandardní, netypické a pro můj výzkum vlastně trochu kontraproduktivní.“