Jindřich Hořenín

„Taky se stalo, když někam Němci přijeli a někoho z nich tam zastřelili, tak za jednoho Němce třicet lidí – vinen nevinen, prostě postříleli třicet lidí a bylo to. U nás ve vesnici ne, ale asi tři kilometry od nás, ve vesnici, teď nevím, jak se jmenovala, myslím, že se dokonce jmenovala Moldava. Tam prostě těch třicet lidí postříleli.“

„Pak se proslechlo, že asi tři nebo čtyři vesnice ještě byly na seznamu, které by měli takhle vypálit Němci. Taky tam byla naše vesnice na tom seznamu. Tak tatínek hned, jak jsme měli z pokoje okno, tak pod tím oknem vykopal díru jako kryt, přikryl to tak, aby to nebylo znát, že vyskočíme z toho okna, utečeme do chlíva a z chlíva chodbičkou utečeme do toho krytu. Jenže nevím, jak by to dopadlo, kdyby to nastalo.“