Vladimír Hudousek

„Táta pěstoval česnek a cibuli a do rána měl česnek pryč. Tak šel do kasáren a chtěl komandýra. Zavedli ho k veliteli, tak mu to řekl a ten mu na to [odpověděl]: ‚To je svoloč, to je svoloč! Jedině je mlátit. Klacek!‘ Tak táta vzal klacek a opravdu jednoho zmlátil. To byla zrovna povodeň. V potoce teklo po nějakém dešti tolik vody a on se koulel ze stráně ožralý. Dokoulel se až k potoku a nebál se a vlez do té vody – a voda ho brala dolů. Mohl se utopit. A přelezl potok a tam stál dědek s klackem a říká: ‚Zpátky!‘ A on nešel, tak ho vzal po hřbetě klackem a Rus skočil do vody a radši by se utopil, než tam zůstat s tím dědkem, který ho mlátil. Táta říkal: ‚Velitel říkal, že je mám mlátit, tak je mlátím.‘ Druhý den přišel nějaký lampasák a koukal: no jo, česnek je pryč, a odešel. A druhý den ráno byla pryč cibule. Tak to už dědek říkal, že nemá cenu tam chodit. Co tam budu dělat? A už tam nešel.“

„No ale Rusové tu nebyli, přišli až později na podzim. Ale přijeli – valili se sem Poláci. Ti prostě přepadli pohraniční policajty, asi je tam někde zavřeli. Nic jim neudělali, prostě je tam někde zavřeli a tanky a transportéry z Polska se valily sem. A já jsem taky vůl. Člověk je takový hrdina. Tak jsme jim převraceli tabule, směrovky a on jel a nevěděl kam. A já jsem mu ukazoval ať jede jako do ha*zlu. A on mě chtěl přejet, ha*zl jeden s transportérem. Byl jsem rád, že jsem utekl. Pak jsem si říkal, ty vo*e, už se na to vykašli, máš děti a blbneš.“