Jaroslav Hýbner

„Dělali jsme ještě různé výstavy třeba tady po okolí. Tenkrát to byly obrovské policejní manévry. Našli jsme nějakou knížku a tady byl nějaký Havel Drastil, husitský hejtman, který tady měl hrádek. Bylo tam to 'Havel'. A my jsme se rozhodli, že mu odhalíme bustu, památník. Vyrobili jsme takovou bustu z betonu, namaskovalo se to a tady na Bezměráku [rybník] že uděláme výstavu a bude se tam akusticky hrát. Nazývali jsme to Havel Drastil. Udělal se katalog. Byla tady spousta fotografů, malířů a lidí, co tohle dělali. Navozili jsme tam nějaké bečky. Tehdy jsme měli poníky a navozili jsme to tam na vozech po polních cestách. V sobotu ráno jsme tam jeli, vezli jsme tam kotle, všechno. A teď to začalo. Vlak z Kojetína nezastavoval v Bezděkově a jen projížděl. Všechny cesty byly obestoupené. Byli tam kriminalisté severomoravští, jihomoravští, no všeci. Teď jsme tam přijeli, a že tam nesmíme. Byla tam vyhlášena nějaká chráněná rezervace, takže na Bezměrov byl zakázaný přístup. Takže nakonec jsme se přes louku polními cestami ztama stáhli. A teď jak bydlím, tak naproti mně asi 200 metrů je takový hájek. Tam jsme to přestěhovali a proběhlo to tady v Kojetíně a to oni nevěděli. Oni furt hlídali Bezměrák. A to byla tenkrát taky krásná výstava.“

„Tady ty Akustiády, to bylo dobré. Ta naše skupina asi sedmi lidí z Kojetína jsme každý měsíc z výplaty dávali každý stovku. Z toho jsme pak kupovali sudy s pivem, kupovalo se maso na guláš a všechno se to tam odvezlo. Uvařily se tam dva kotle guláše, pivo bylo zadarmo. My jsme investovali, aby nikdo nic nemusel platit. Jarin Pavelka tehdy dělal u ČSAD. Jezdil tam na technoplynu. Takže vždycky jsme to tam dovezli Avií. Hrálo se tam akusticky, nějaká divadla tam proběhla, kapely, písničkáři. Tam to bylo dobré. Nikdy nás tam policajti nerozprášili. Proběhly tam snad všechny ročníky. Nevím teda, jak to bylo utajené, nebo se jim tam nechtělo takový kus šlapat, protože se tam špatně vyjíždělo.“