„Vojáci základní služby, ti to brali s rezervou, ti to brali jako nucenou vojnu, vojáci z povolání už se začali projevovat jako kovaní komunisti a veřejně začali říkat, že je to všechno správné, že přišli, aby se udělal pořádek. A když jsme se jich zeptali: ,A jakej pořádek? Vysvětlete mně, jakej pořádek! Akorát vy že jste nás učili, Sovětský svaz náš osvoboditel, Hitler že je zrůda, a teď de facto vidím rudýho Hitlera.‘“
„V sedmdesátém na jaře byly stranické prověrky. Byly stranický prověrky, kde byli nejkovanější komunisti, to byla trojice důstojníků, mezi nimi byl politruk pluku. Řídili stranické prověrky. No tak jsem byl taky předvolaný. Tak jsem jim řekl, co vám říkám: ,Nevykládejte mně tady o Sovětským svazu nic, jsou to fašisti, Brežněv je Hitler a všichni jsou to zločinci. Za tohoto stavu nemíním být ani vůbec ve straně. Já už jsem chtěl vám dávno vrátit stranickou knížku a vy jste se k tomu neměli,‘ říkám. ,Tady ji máte!‘ Tak jsem jim tam s ní praštil o stůl a říkám: ,Za tohoto stavu nechci mít tady s touto armádou nic společnýho!‘“
„Soudruzi se spletli, asi, nevím, objednali toaletní papír z Rakouska. Přišel na Olomouc, Nová ulice, byl to čtyřosák – to jsou ty čtyřosé velké nákladní vagony na potraviny. Byl narvaný toaletním papírem z Rakouska. To víte, krásný balení. A kde myslíte bylo? Soudruh náměstek, to ani pomalu nešlo na prodejny, ale to všechno šlo spoludruhům. Na OV KSČ, městský výbor strany, na radnici a těmto organizacím.“
Ladislav Jakub se narodil 12. října 1948 v Drahanovicích u Olomouce. Protože jeho otec Bohumil se netajil odporem k režimu, nesměl studovat střední školu. Vyučil se zámečníkem a poté nastoupil dvouleté studium na tankového technika ve vojenské škole ve Vyškově. Během pražského jara roku 1968 vstoupil do komunistické strany. Srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy prožil jako voják z povolání v okupovaných kasárnách v Přáslavicích u Olomouce. Kvůli nesouhlasu se vstupem cizích vojsk byl degradován z kapitána na vojína a musel z armády odejít. Stranickou knížku odevzdal sám. V letech normalizace pracoval v dělnických profesích. Zemřel 27. prosince 2021.
