„[Domy] byly jenom bez patra, jednoposchoďové. Byly tam takové palandy a na těch jsme spali.“ – „Měli jste aspoň nějakou deku?“ – „Nějaké hadry jsme měli, ale nic moc. Napůl nazí, napůl bosí. Věci, co jsme měli s sebou, nám sebrali. Dali je do nějaké kůlny.“
„My děti jsme tam musely nosit vodu. Kápové, co tam byli, měli udělané zahrádky a musely jsme nosit vodu a zalévat jim to. Pak se objevil taky tyfus, maminka měla tyfus.“
„Těch jedenáct měsíců, tátu odvezli na práci, ten s námi nebyl. Ale maminka byla se mnou v lágru. Chodila do lomu, kde tloukli kámen. Já jsem byla v lágru, v těch dlouhých dřevěných barácích, jak bývaly, tak takový jsme tam měli taky.“
„Tenkrát nás sebrali a odvezli do Jičína. V Jičíně nás dali do basy, jak se říkalo. Měli městské vězení na náměstí. Když jedu okolo, tak se tam dívám. Odvezli nás do Jičína, čekali, až nás bude víc, a pak nás odvezli do Let u Písku.“
Františka Janečková se narodila v listopadu roku 1934 v Červeném Kostelci na Náchodsku. Rodiče provozovali živnost – prodávali zboží na poutích. V červnu roku 1941, kdy pamětnici bylo necelých sedm let, byla spolu se svojí rodinou vězněna v Jičíně. Odtud byli transportováni do sběrného a později cikánského koncentračního tábora v Letech u Písku, kam byli, na základě rozhodnutí protektorátních úřadů, soustřeďováni především čeští Romové. Po příjezdu do tábora došlo k roztržení rodiny Janečkových. Matka pamětnice pracovala v kamenolomu, prodělala tyfové onemocnění a nakonec zde pomáhala s odklízením zemřelých. Rodina tu byla internována po dobu 11 měsíců, na jaře roku 1943 pak úřady tábor zrušily. Věznění rodina Janečkových v Letech u Písku přežila, ačkoliv několik jejich příbuzných zde a později v jiných táborech zemřelo. Pamětnice vychodila základní školu a poté pracovala v sklářském průmyslu v nedalekém Železném Brodě a později v bižuterním podniku v Jablonci nad Nisou. O víkendech si také přivydělávala prodejem cukrové vaty na poutích. V době natáčení (2015) žila pamětnice v Turnově.
