The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miroslav Janek (* 1954)

• narozen 3. ledna 1954 v Náchodě

• dokumentární režisér, kameraman a střihač

• v letech 1969–1973 studoval na gymnáziu v Trutnově

• několikrát se bezúspěšně pokoušel o přijetí na pražskou FAMU

• v letech 1974–1976 působil v rámci základní vojenské služby jako fotograf v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého

• v 70. letech začal působit jako asistent střihu v tehdejší Československé televizi

• v létě roku 1979 odjel do Západního Německa

• od roku 1980 žil v USA

• působil jako pedagog v centru mediálního umění Film in the Cities, spolupracoval s americkým režisérem Godfreyem Reggiem, natočil také kolem deseti autorských nezávislých filmů

• od roku 1996 žil opět v České republice a v roce 1998 začal učit na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU

• v roce 2022 žil v Praze

Za svým snem si šel už od dětství. Jako malého kluka ho fascinoval film i fotografování. Vzor měl ve svém otci, který si doma vyvolával fotografie a natáčel krátké amatérské filmy. Miroslav Janek se brzy rozhodl, že půjde v jeho stopách – od deseti let vášnivě fotografoval a ve 14 letech natočil svůj první film. Režim mu ovšem přes opakovanou snahu neumožnil studium na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU), důvodem bylo podle posudku to, že ho rodiče nevychovávali v socialistickém duchu. Aby mohl svobodně tvořit, rozhodl se proto na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, že emigruje. Na akademickou půdu FAMU nakonec přeci jen vstoupil, ovšem až o mnoho let později a jako učitel.

Táta byl pro mě v životě zásadní postava

Miroslav Janek se narodil 3. ledna 1954 v Náchodě do úřednické rodiny. Jeho otec Miroslav Janek st. pracoval jako plánovač v podniku Texlen. Matka Stanislava Janková působila na úřednické pozici v Texlenu a později na dalších místech. Otec byl pro Miroslava Janka stěžejní postavou. Byl to právě on, kdo ho přivedl k filmu a fotografii. „Už od dětství jsem žil v těch výparech, znal jsem vývojky a ustalovače, protože se to dělalo tradičně v koupelně. Když to zrovna šlo, tak si tam táta dal prkno a na to zvětšovák a dělal si fotky, no a taky tam vrčela kamera,“ vzpomíná. Otec se mimo jiné věnoval i amatérskému filmu, což mělo Miroslava Janka později také ovlivnit.

Miroslav Janek prožíval spokojené, ničím nerušené dětství v Úpici na severovýchodě Čech. Už jako desetiletý se začal věnovat fotografování, o čtyři roky později dokonce natočil svůj první amatérský film. Většinu volného času věnoval právě těmto zálibám. V tamním filmovém klubu pod hlavičkou Revolučního odborového hnutí (ROH) se jako náctiletý věnoval své tvorbě. Klub mu poskytl zázemí i techniku, a tak mohl bez problémů tvořit. V následujících letech se mu podařilo s přáteli natočit asi 30 až 40 krátkých filmů.

Ještě předtím prožil zásadní událost – invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Ta ho zastihla na mezinárodním táboře na Slovensku. Když ráno přišel mezi své vedoucí, viděl, že mají zarudlé obličeje od pláče. Bylo mu jasné, že je něco špatně. Bezprostředně poté se dozvěděl, že Československo obsadily armády pěti států. S přáteli neotáleli a začali si psát na trička protiokupační nápisy, aby se alespoň trochu zapojili do odporu.

Na vojně jsem potkal spoustu skvělých lidí

Po ukončení základní školy v roce 1969 nastoupil Miroslav Janek na gymnázium v Trutnově. Během studia už měl jasno, kam budou jeho kroky dál směřovat – jeho vysněnou vysokou školou byla pražská FAMU. V maturitním ročníku si podal přihlášku a zúčastnil se přijímacích zkoušek, ovšem bez úspěchu. V následujících letech se pokusil o přijetí ještě dvakrát, nikdy ale neuspěl, ačkoliv se mu u zkoušky pokaždé podle jeho slov dařilo. Až později se dozvěděl, že na něj ze střední školy přišel posudek, ve kterém bylo zdůrazněno, že ho rodiče nevychovávali v socialistickém duchu.

Miroslav Janek se svého snu nechtěl vzdát a odmítal jiné studium. Přes známé získal nakonec práci fotografa v Krajském kulturním středisku v Hradci Králové. „Nebavilo mě to, ale bylo to pořád lepší než vojna,“ vysvětluje. Po nějaké době mu známý řekl, že se bude v Praze konat konkurz na dramaturga v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (AUS). Nakonec se nechal přesvědčit a na konkurz odjel. Komisi se zmínil, že od dětství fotografuje a ta projevila zájem o jeho snímky. „Fotky se jim líbily. Řekli mi, jestli vím, že za dva týdny bude konkurz na fotografa. To jsem nevěděl, ale za 14 dní jsem přijel. Byli jsme tam dva a nakonec mě vzali,“ popisuje.

Nakonec tak spojil povinné s užitečným a dvouletou vojenskou službu (1974–1976) mohl odsloužit v řadách AUS na Pohořelci, kde se věnoval i své vlastní tvorbě a potkal mnoho zajímavých lidí. „Já jsem tam byl na oddělení propagace a měl jsem za úkol občas fotit. Měl jsem tam nádhernou fotokomoru a skoro neomezené vycházky. Tam nebyla jídelna, takže my jsme dostávali peníze na jídlo a museli jsme se stravovat sami, třikrát denně venku. Takže pro mě byl Černý vůl druhý domov,“ vzpomíná na dva roky strávené na vojně a dodává: „A hlavně tam byla ta parta skvělých lidí. Já jsem rok seděl v kanceláři s Petrem Sísem. Anebo Lábus tam byl s námi a takovíto lidé. Já jsem tam dokonce natočil i pár svých amatérských filmů.“

Sebrali jsme se a odjeli

V sedmdesátých letech začal působit jako asistent střihu v tehdejší Československé televizi. Začínal u Michala Lišky, později působil také u Zdeňka Patočky. Za nějakou dobu začal stříhat filmy sám, stále jako asistent střihu, ovšem pod podmínkou, že v titulcích bude uvedeno jméno někoho jiného. Miroslav Janek byl tehdy již ženatý se svou první manželkou, se kterou vychoval dceru. Manželství se ovšem nakonec rozpadlo a začali žít každý sám. V roce 1979 už žil se svou druhou budoucí manželkou, pozdější střihačkou Toničkou Jankovou. Ponurá normalizační léta Miroslava Janka přesvědčila, že komunistický režim v Československu jen tak nepadne. Navíc stále toužil po tom, aby mohl svobodně tvořit a vzdělávat se ve svém oboru. „Tehdy jsem bydlel s Toničkou v rodinném domě, ještě se dvěma kamarády, kteří v letech 1967–1969 studovali v Americe a pak se vrátili. Tenkrát to bylo možné, nějak krátce legálně studovat v zahraničí. A jak jsme tam tak trávili ty víkendy, tak nám uzrála myšlenka, že bychom mohli možná takříkajíc vzít roha,“ vzpomíná na to, jak se rozhodl pro emigraci.

Pro odchod za hranice se rozhodli i zmínění přátelé s jejich dcerou. Opustit Československo ovšem nebylo jednoduché a bylo potřeba vyřídit veškeré formality, navíc byl výsledek velmi nejistý. „My jsme si dali takovou podmínku, že pojedeme jedině tehdy, pokud všichni čtyři dostaneme veškerá povolení. A když to jeden nedostane, tak nepojedeme. No, a my jsme to všichni dostali – zřejmě proto, že každý byl přihlášený úplně v jiném městě. Nějak to prostě vyšlo, takže jsme se jednoho dne sebrali a odjeli,“ vzpomíná na odchod z Československa, který uskutečnili v létě roku 1979. Následující rok strávili v Západním Německu, kde se snažili získat potřebné vízum k cestě do Spojených států amerických.

Státní bezpečnost (StB) začala v červnu 1980 Miroslava Janka trestně stíhat z důvodu, že „jako čs. státní občan zůstal dnem 18. srpna 1979 v cizině bez povolení čs. úřadů.“[1] V září téhož roku ho soud v nepřítomnosti odsoudil k jednomu roku odnětí svobody nepodmíněně a k propadnutí veškerého majetku pro trestný čin opuštění republiky.[2] V červnu 1986 mu poté byla udělena milost.[3] Už v roce 1980 StB vyslýchala první ženu Miroslava Janka kvůli jeho odchodu do zahraničí. Příslušníci Státní bezpečnosti se jí vyptávali na obecné informace, jako například z jakého zázemí Miroslav Janek pochází, na jejich seznámení a odloučení.[4] V následujících letech tajná policie bedlivě sledovala pohyb jeho příbuzných, kteří v Československu zůstali, a jeho kontakty s nimi.

V roce 1980 získal Miroslav Janek vízum k cestě do USA, na cestu se vydal asi měsíc před svou partnerkou Toničkou. V Americe se usadil v Minneapolis, kde už na něj čekali přátelé, se kterými odešli do Německa. V prvním měsíci po příletu si podle svých slov připadal jako na dovolené. Udělal si řidičský průkaz a později si za našetřené peníze koupil auto, promítačku a zvětšovák. Po příjezdu Toničky uspořádali skromný obřad a vzali se. Asi za čtyři měsíce od jeho příletu dostal svou první americkou práci, která se začala pomalu nabalovat. V letech 1982–1986 působil také jako pedagog v centru mediálního umění Film in the Cities. Později spolupracoval s americkým režisérem Godfreyem Reggiem jako střihač na celovečerních dokumentech Qatsi trilogie: Koyaanisqatsi, Powaqqatsi, Naqoyqatsi a krátkometrážním filmu Anima Mundi. Ve Spojených státech natočil také kolem deseti autorských nezávislých filmů – mezi nimi například snímek Foreclosure, Visitor, Heroes a další.

Dění během sametové revoluce prožíval za oceánem s nadšením. Godfrey Reggio ho pozval ke spolupráci na multimediálním projektu Fabrica, jehož sídlem bylo italské Treviso. Po dvou letech strávených v Itálii (1994–1995) se přestěhoval natrvalo do Prahy, kde pokračoval v práci režiséra a kameramana dokumentárních filmů. Spolupracoval s Českou televizí a v roce 1998 začal učit na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU, na které vedl realizační dílnu. Mezi jeho nejznámější filmy natočené v České republice patří Sedm deset Nečtiny, Zemský ráj a Previanti. Po tragické smrti dokumentaristy Pavla Kouteckého zpracoval snímek Občan Havel, na kterém Pavel Koutecký pracoval 13 let. V roce 2022 žil Miroslav Janek v Praze.

 

[1] Výňatek ze svazku s registračním číslem 10893/395 I. S. Dokument dostupný v sekci dodatečné materiály.

[2] Tamtéž

[3] Tamtéž

[4] Tamtéž