Mirosław Jasiński

* 1960

  • „Bylo to hodně těžké období pro celou opozici, my jsme se po pár měsících zorientovali, že to je dramatická doba, protože bylo velmi málo lidí – už bylo po té velké akci Asanace. U nás i přes válečný stav byly gigantické podzemní struktury – jen ve Wroclawi byla opozice padesátkrát větší než celá tehdejší opozice [československá]. Obří struktury, které se samozřejmě navzájem neznaly, na různých úrovních. To bylo jiné než u vás. Ty první roky, vlastně do doby, než vyšel Petr Uhl z vězení, se jednalo o prvotní navazování kontaktů, spojení, také posílání. Musím říci, že ve Wroclawi byl jeden z exemplářů Infochu. Jeden byl u doktora Prečana v Německu, další někde jinde a ještě jeden jsme dostávali my. Našli jsme způsob a věděli, co s tím. Přechovávali jsme ho v Ossolineu, velké knihovně, což bylo nejlepší místo na ukrývání písemností. Nikdo nedělá velké revize v knihovně, která má pár milionů knížek.“

  • „Nejen Wroclaw zůstává v paměti, ale Wroclaw pamatuje na Čechy. Mluvím o své milé přítelkyni Petrušce Šustrové. Nedávno byl její pohřeb, byl jsem na něm a byly tam dva prezidentské věnce – věnec prezidenta Polské republiky a prezidenta Wroclawi. Byly samozřejmě ještě jiné, bylo jich hodně, chci říci, že Wroclaw nezapomíná. Jako námořní pěchota neopouští raněné, tak Wroclaw nezapomíná na výjimečné osobnosti, a Petruška Šustrová takovou byla. Musím říci, že ona s Honzou Rumlem, a především s Jankem [Langošem], jako náměstkyně ministerstva vnitra, celá ta trojka z ministerstva překazila v důsledku strategický úmysl Rusů zůstat v Polsku se svou armádou. Mám na mysli Radu obrany státu, kterou Havel tehdy v únoru ‘91 svolal a která zamítla, řekněme, korupční nabídku Němců osm milionů marek Českým drahám za to, že pustí Rusy přes Československo. To by znamenalo, a my jsme to věděli, že měli bychom je měli dodnes a naše země by vypadala jinak.“

  • „Je třeba říci, že hlavně při druhém a třetím setkání to byly velmi dlouhé pochody na ty schůzky. Tři hodiny jsme šli po horách a nebylo to jednoduché, protože to nebyli úplně mladí lidé. To setkání, což říkali i kurýři, že se obě strany setkaly, už to bylo povznášející na duchu vzhledem k okolnostem – jestli nebude policejní zátah. Při druhém a třetím se tak nestalo, při prvním kvůli pohraničníkovi k zátahu došlo, přičemž část bezpečně sešla a druhá část, v níž jsem byl já, kvůli tomu, že nás Jacek Kuroń přemluvil, že si u pastýřů, co tam pásli ovce, koupíme pořádné pastýřské sýry. Trvalo to tak dlouho, že to jedno auto, které na nás dole čekalo, odjelo v klidu, a v tom druhém nás pronásledovali. A tehdy jsem si uvědomil, že ta Kladská kotlina může být past, což se potvrdilo při převozu Devátého, protože tam byly jen dvě silnice.“

  • Full recordings
  • 1

    Wroclaw, Centrum Historii Zajezdnia

    (audio)
    duration: 01:59:38
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Setkání polských a českých disidentů na hranicích nebyly pikniky

Mirosław Jasiński v listopadu 1989
Mirosław Jasiński v listopadu 1989
photo: archiv Jolanty Piątek

Narodil se 12. listopadu 1960 v Bolesławci v Dolním Slezsku, odkud po maturitě odešel studovat polonistiku a dějiny umění na Wroclawskou univerzitu. Po vzniku Solidarity se angažoval v Nezávislém sdružení studentů (NZS). Po vyhlášení válečného stavu v Polsku 13. prosince 1981 se dva měsíce ukrýval před zatčením, které hrozilo aktivistům Solidarity i NZS. V lednu 1982 se zapojil do podzemních struktur, od února 1982 se ujal vedení skupiny Polsko-československá solidarita – organizoval výměnu informací mezi polským a českým disentem a tři velká tajná setkání hlavních disidentů na hranicích. V dubnu 1987 se účastnil veřejného protestu ve Wroclawi proti věznění Petra Pospíchala, aktivisty Charty 77 a Polsko-československé solidarity. Od prosince 1987 vydával s Jarosławem Brodou Informační bulletin Polsko-československé solidarity, v dubnu 1988 v něm vyhlásil výzvu Patronat na podporu politických vězňů. V dubnu 1989 stál u zrodu myšlenky na zorganizování mezinárodního semináře o střední Evropě, který se konal 3.–5. listopadu 1989 ve Wroclawi společně s Přehlídkou československé nezávislé kultury. V letech 1990-1991 byl politickým radou polského velvyslanectví v Praze a poté vojvodou Wroclawi. V letech 1994-2001 natáčel jako scénárista a režisér dokumentární filmy, v letech 2001-2007 působil jako ředitel Polského institutu v Praze, poté v dozorčích a poradenských funkcích ve společnosti ORLEN Unipetrol. V letech 2012-2021 vedl Městskou galerii ve Wroclawi. Od 30. listopadu 2021 do 31. ledna 2022 byl velvyslanec Polské republiky v České republice. Je nositelem řady českých a polských ocenění a řádů. V červnu 2023 byl ředitelem Městské galerie ve Wroclawi, kde také žil.