Mirosław Jasiński

„Nejen Wroclaw zůstává v paměti, ale Wroclaw pamatuje na Čechy. Mluvím o své milé přítelkyni Petrušce Šustrové. Nedávno byl její pohřeb, byl jsem na něm a byly tam dva prezidentské věnce – věnec prezidenta Polské republiky a prezidenta Wroclawi. Byly samozřejmě ještě jiné, bylo jich hodně, chci říci, že Wroclaw nezapomíná. Jako námořní pěchota neopouští raněné, tak Wroclaw nezapomíná na výjimečné osobnosti, a Petruška Šustrová takovou byla. Musím říci, že ona s Honzou Rumlem, a především s Jankem [Langošem], jako náměstkyně ministerstva vnitra, celá ta trojka z ministerstva překazila v důsledku strategický úmysl Rusů zůstat v Polsku se svou armádou. Mám na mysli Radu obrany státu, kterou Havel tehdy v únoru ‘91 svolal a která zamítla, řekněme, korupční nabídku Němců osm milionů marek Českým drahám za to, že pustí Rusy přes Československo. To by znamenalo, a my jsme to věděli, že měli bychom je měli dodnes a naše země by vypadala jinak.“

„Je třeba říci, že hlavně při druhém a třetím setkání to byly velmi dlouhé pochody na ty schůzky. Tři hodiny jsme šli po horách a nebylo to jednoduché, protože to nebyli úplně mladí lidé. To setkání, což říkali i kurýři, že se obě strany setkaly, už to bylo povznášející na duchu vzhledem k okolnostem – jestli nebude policejní zátah. Při druhém a třetím se tak nestalo, při prvním kvůli pohraničníkovi k zátahu došlo, přičemž část bezpečně sešla a druhá část, v níž jsem byl já, kvůli tomu, že nás Jacek Kuroń přemluvil, že si u pastýřů, co tam pásli ovce, koupíme pořádné pastýřské sýry. Trvalo to tak dlouho, že to jedno auto, které na nás dole čekalo, odjelo v klidu, a v tom druhém nás pronásledovali. A tehdy jsem si uvědomil, že ta Kladská kotlina může být past, což se potvrdilo při převozu Devátého, protože tam byly jen dvě silnice.“