Ludvík Jersák

„Víry byli reformátorské, na hrobech nevztyčovali kříže, ani se sami nekřižovali. Modlili se večer, než šli spát. – ‚Vás učili se modlit?‘ – Ano, matka mě učila. Ale ne všechno si pamatuji. Ve jménu otce i syna i ducha svatého…mám špatnou paměť. – ‚Česky Vás to učila?‘ – Jo. Doma všichni mluvili česky. Tak jako v každém z těch šestnácti českých domů. Potom už jen dvanácti. Někteří odjeli, protože v roce 1934 tam vznikla vojenská oblast a oni museli opustit domy a půdu, na které žili. Usídlili se nedaleko, někteří odjeli zpět na Ukrajinu, ale někteří zůstali - Čápovi, Jersákovi. A v roce 1930, když se zakládal kolchoz, byl obrovský tlak na to, aby lidé do kolchozu vstoupili. Kdo nesouhlasil, toho poslali na Sibiř. Brali koně, my jsme měli tři nebo čtyři koně, krávy, ovce, všechno do kolchozu, bez jakékoliv náhrady.“

„Měl ochrnutou levou ruku. Byl to následek jedenáctiměsíčního vězení. Tehdy KGB brala nevinné lidi přímo z pole. Dávali je do vězení v Syzrani, vyslýchali a nutili je k podpisu, že jsou nepřátelé státu. On nepodepsal. A když pak skončil Ježov jako šéf NKVD, věznice byly přeplněné lidmi, tak se otce ptali, za co tam je. Odpověděl, že neví, že nic nepodepsal. Trýznili je a pak je vedli ke stolu a drželi je za ruku, aby to podepsali, někteří napsali jen křížky, byli negramotní. – ‚A otec byl týrán u výslechů?‘ – No jistě, mučili je. Stavili je ke stěně a nechali je 24 hodin stát, ochrana seděla a střídala se a oni pořád stáli, dokud neztratili vědomí. Pak je někam odnesli. V celách jich bylo hodně, spolu s otcem seděl i otec Ivana Čápa. Bylo to velmi kruté. Někteří to nevydrželi.“