Pavel Jirásek

„Tady mezi studenty norštiny, kterých nebylo tolik, a těmi lidmi, kteří sem přijížděli z Norska, tak se vytvořil takový zvláštní vztah. Protože čeští studenti neměli moc možnost praktikovat ten jazyk. Kromě toho, když se dostali na výjezd. Norský lektor nebyl. A tak se dávali dohromady a vznikly nějaké vztahy, které trvají dodnes.“

„Když za mnou přišli později, to už mi bylo nějakých pětadvacet, abych vstoupil do strany, tak člověk byl nejdřív blbý a říkal jim, že se na to necítí, že má třeba nějaké potíže jiné, že si je musí nejdřív vyřešit, aby to oddálil. Pak mě trklo, že je to úplná blbost. Přišel jsem tenkrát za vedoucím odborů a řekl jsem mu: ‚Heleďte, já nesouhlasím s politikou komunistické strany a nikdy nebudu souhlasit s lidmi, jako je Biľak a spol. Do strany nevstoupím.‘ A co? Byl rok osmdesát šest a hlavu mně neutrhli, nic se mně nestalo. Mohl jsem dál pracovat v ČKD, žádná velká výhra.“

„Pro mě komunismus skončil 21. srpnem 1968 zcela. My jsme se tak vyhranili, i ta skupina těch malých dětí, že jsem to nikdy nepřekousl. Nikdy jsem se s tím – nechci říct vyrovnal, já jsem se s tím nechtěl vyrovnávat – nikdy jsem na to nezměnil názor. Ten názor, který jsem měl v těch osmi letech, tak se mě drží dodnes. Já jsem vyrůstal na Hlasu Ameriky a na Svobodné Evropě, ostatní koukali na nějakého Dietla, ale já jsem radši poslouchal tohleto štvavé vysílání.“