The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marta Jurková (* 1940)

• pastor of the Czechoslovak Hussite Church

• born July 1st 1940 in Prague

• daughter of important postwar national socialist politician František Přeučil, who was sentenced to life imprisonment in the trial with Milada Horáková

• childhood and youth of Marta and her brother Jan was strongly affected by their father’s imprisonment

• since her childhood the figure of CzSHC pastor Václav Mikulecký was an inspiration to her

• 1956 began studies of theology, graduated in 1961

• in 1959, while the father was still in prison, her mother Růžena Přeučilová died

• after graduation not allowed to work in Prague, she thus served as a pastor in Litvínov

• immediately after becoming a pastor she married a CzSHC pastor Stanislav Jurek, they had four children

• since the 1960s took part in informal meetings within the CzSHC, whose aim was to uplift spiritual life of the congregations

• after the breakup of their marriage in the late 1970s she voluntarily surrendered her pastoral ministry and went to work as a nurse

• after 1989 began serving as a pastor in the CzSHC again, she became a ´spiritual mother´ of Horizont, a centre for elderly people

• together with her father began attending meetings of former political prisoners, after his death continued his activity in Club of Dr. Milada Horáková

• presently, still active in the church and spends her free time with grandchildren

Marta Jurková se narodila 1. července 1940 v Praze jako druhorozené dítě Františka Přeučila a Růženy Přeučilové, roz. Knoblochové. Matka byla vyučená švadlena, otec krejčí, avšak ani jeden z nich své řemeslo nikdy nevykonával. Oba rodiče byli zapálení sokolové a vlastenci, kteří ctili masarykovské ideály. Počátkem třicátých let byl otec pověřen funkcí redaktora a tajemníka Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské v Pardubicích. Tam se v roce 1937 manželům Přeučilovým narodil syn Jan, později známý český herec. V roce 1940 se rodina přestěhovala zpět do Prahy, kde otec působil nadále jako redaktor a vydavatel. František Přeučil se rovněž během okupace zapojil do odbojové činnosti, za což byl po válce vyznamenán.

V roce 1945 vstoupil František Přeučil do Československé strany národně socialistické, zasedal v jejím ústředním výboru a stal se za ni členem Prozatímního národního shromáždění. O rok později byl zvolen poslancem Ústavodárného národního shromáždění. Zároveň po válce vybudoval a vedl nakladatelskou společnost Pamír.

Činnost Františka Přeučila v Československé straně národně socialistické neušla po únoru 1948 pozornosti StB. Dne 8. listopadu 1949 byl v časných ranních hodinách zatčen a převezen do vyšetřovací vazby. V následném monstrprocesu s Miladou Horákovou a spol. byl František Přeučil odsouzen k doživotnímu žaláři.

Uvěznění otce mělo samozřejmě dalekosáhlé důsledky pro celou rodinu. Ta byla nucena k vystěhování z bytu, dostavovala se sociální tíseň a perzekuce. Martě i jejímu bratrovi bylo zapovězeno studium. Přesto se matce podařilo dceru dostat na hospodářskou průmyslovku, avšak i tam byla asi po čtrnácti dnech vypátrána a poslána domů. Absolvovala tedy alespoň roční kurz psaní na stroji a těsnopisu a nastoupila do národního podniku Armabeton chladicí věže.

Po vynuceném přestěhování rodiny do pražské čtvrti Braník začala malá Marta na přání matky navštěvovat hodiny náboženství u československého faráře Václava Mikuleckého. Tato osobnost měla rozhodující vliv na další životní směřování mladé Marty, která kromě náboženství začala později docházet i do početné branické mládeže CČS(H). Tu opět až do svého nuceného přeložení vedl inspirativní farář Mikulecký. Sama farářka Jurková své kořeny v CČSH popsala následovně: „Tím, že jsme žili v tom Bráníku, tak tam sloužil jako farář bratr Václav Mikulecký. Já jsem k němu ještě v té škole v Bráníku chodila na náboženství, protože maminka trvala na tom, vzhledem k tomu, jak se ten režim k nám zachoval, že my budeme chodit na náboženství, tak jsme tam byli tři, kteří jsme chodili v Bráníku na náboženství, protože víc lidí si netrouflo ty děti přihlásit. Ale farář Mikulecký tam měl tehdy úžasnou skupinu mládeže. Tatínek byl původně katolík, ale maminka byla československého vyznání, a když se brali, tak tatínek přestoupil a brali se už v Československé církvi. Pokud jde o tátu, tak tomu to úžasně jako konvenovalo, pokud šlo o takový ten vlastenecký důraz této církve, protože všichni tihle ti masarykovci a národní socialisti byli vlastně také do značné míry členové Církve československé.“

Zakotvení mladé Marty ve víře však nebylo zpočátku nijak jednoznačné. Ráda sice chodívala do československé mládeže a jezdila na mládežnické tábory, které si po vynuceném odchodu faráře Mikuleckého organizovala mládež již převážně sama, přesto nějaký čas trvalo, než její rozhodnutí uzrálo. Stěžejním okamžikem se ukázala chvíle, kdy měla poprvé udělat mládežnickou pobožnost. Tehdy si náhodně otevřela Bibli, kde si přečetla tato slova: „Že jsi mě viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, ale uvěřili.“

Po této události se do života mladé Marty vložil opět farář Mikulecký, který jí navrhl, že by mohla studovat bohosloví. Podařilo se mu získat souhlas příslušného církevního tajemníka ke studiu i přemluvit matku, která si nedovedla představit, že by Marta mohla studovat na teologické fakultě. V roce 1956 absolvovala Marta přípravku a následně nastoupila na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze. Během studia se bohoslovka Marta stala i pomocnou vědeckou silou profesora Trtíka pro systematickou teologii. Nakonec však převážila láska nad teologií a následně po dokončení teologických studií v roce 1961 se paní Marta provdala za svého spolužáka Stanislava Jurka, se kterým se jim v krátké době narodily tři děti a po nějaké době ještě čtvrté.

Prvním duchovenským místem se farářce Jurkové měla stát náboženská obec CČSH v Praze na Zderaze. Kádrový profil však způsobil, že jediné místo, kam mohla jít jako farářka sloužit, byly severní Čechy: „Dostudovala jsem v roce 1961. V prvním kole jsem dostala umístění do náboženské obce na Zderaze a do týdne přišel povel, že nesmím sloužit v Praze a okolí a že jediné místo, kde já mohu nastoupit, je rudý sever, takže mě poslali do Litvínova. Já jsem nevěděla, kde to město vůbec leží, tak jsem si to hledala na mapě. No a tak jsem nastoupila do Litvínova. Bylo tam potom nádherné církevní společenství. Moc pěkný to byly ty roky tehdy. Ten mostecký kraj, ten byl hrozný. Stalinovy závody ještě dýmaly, ta měsíční krajina. Já mám doma jeden obraz místního malíře, taková černo-šedivá plocha a v tom dva černé keře a to je tak výstižný obraz, že ho furt vozíme a všude ho stěhujeme, protože to je vyloženě tehdejší prostředí. Já když jsem tam nastoupila, tak to jsem byla už vdaná, my jsme se brali se Stanislavem hned po mým svěcení a on byl v té době na vojně na Moravě. Já jsem tam nastupovala sama. Tak jsem tam takhle vylezla a dívala jsem se do toho kraje a říkala jsem: ‚No to snad není možný, to je opravdu měsíční krajina!‘ Naprosto zničený životní prostředí.“

Ještě během studií v roce 1959 zemřela paní Martě matka, která velice trpěla manželovým vězněním. Její poslední starostí při návštěvě dětí v nemocnici bylo, jestli nepsal manžel z vězení a zda mají peníze na živobytí. František Přeučil skutečně krátce po jejím úmrtí poslal dopis, aniž tušil, že manželka Růžena je již mrtvá. „Já když jsem přebírala korespondenci, kterou mám doma schovanou, tak je tam jeden z těch dopisů, který je datovaný v prosinci toho roku a začíná takovým nádherným vyznáním lásky mamince, co všechno pro tátu znamená, a on jí to psal, když ona již byla mrtvá.“

V Litvínově působila farářka Jurková až do roku 1968, kdy se i s rodinou přestěhovala za manželem do Říčan, a asi rok působila v náboženských obcích Praha-Braník a Praha-Podolí. V letech 1969 až 1978 se domovskou obcí pro farářku Jurkovou stala náboženská obec v Říčanech.

V průběhu šedesátých a sedmdesátých let se manželé Jurkovi zapojili do činnosti neoficiální struktury uvnitř CČSH, jejíž příslušníci se sdružovali kolem faráře Václava Mikuleckého.„Podzemní církev kolem Mikuleckého, Špaka bylo takové jako obrozující se hnutí nebo modlitební skupina. Nejčastěji to bývalo se Špakem v Budějovicích, v Suchém Vrbném, tam jezdili i někteří ty laici z Litvínova s námi, to byly úžasné zážitky, co jsme tam mívávali v těchto společenstvích. To bylo takový krásný, že kromě těch oficiálních struktur, který tak jako by loajálně braly ten režim, takže takoví ti lidi, kteří neměli státní souhlasy anebo byli s těmito lidmi spřátelení, tak ty se snažili vždycky takové ty věci v církvi oživovat a držet ty pravé polohy toho společenství. Mám také schované některé ty dokumenty, když nás sezvával Mikulecký nebo jak jsme se snažili tu církev probouzet nebo oživovat.“

Problémů s StB byla farářka Jurková „díky“ otci ušetřena. „Já osobně jsem měla obrovskou výhodu, že jsem byla ta Přeučilová, a oni věděli, že u mě není šance. Zatímco všecky ty různý lidi navštívil nějaký ten pán a lámal je k nějaké té spolupráci nebo se je snažil nějak ovlivnit, tak já jsem díky tomu tátovi byla tohohle ušetřená. Oni jednoznačně věděli, že to nepřichází v úvahu.“ Problémy se státní správou si „užil“ spíše její manžel Stanislav, který po neshodách s příslušnými státními orgány dozorujícími církve opustil v sedmdesátých letech farářskou službu. „Problémy měl víc Stanislav, protože ten jednak neměl za sebou tuhletu v uvozovkách ochranu a jednak on nikdy nedržel jazyk za zuby. Třeba když sloužil v Bílině, tak se dostával do dost složitých situací. Třeba v Bílině byl nějaký farář Souček, a když tomuto úžasnému faráři vzali státní souhlas, tak ta rada starších tam se do jednoho za něho postavila a řekli: ‚Tak když farář Souček, tak my všichni taky!‘ A protože to byli někteří lidi z těch hornických profesí, tak oni se ti církevní tajemníci těchto věcí tak trochu báli, a tak se tam začali s nimi jako domlouvat a ten Standa tam přišel do této situace. A oni si říkali, že přijde nový, mladý farář a že mu to vysvětlí, že musí ty lidi vystřídat, tam byl nějaký doktor Žižka, takový strašný bojovník, a začali mu radit, koho má do té nové rady starších najmenovat. A Standa si pochopitelně obešel ty dřívější lidi a řekl: ‚Tak ne, já chci spolupracovat s těmito lidmi, já za nimi stojím.‘ Takže tam byly někdy takovéto problémy a tlaky tohoto typu.“

V roce 1978 se paní Martě rozpadlo manželství a na základě této skutečnosti se rozhodla opustit farářskou službu a odešla na třináct let pracovat jako pečovatelka. Sama tento výběr charakterizovala: „Já jsem věděla, že musím dělat něco, co je služebné.“ A skutečně i tato etapa jejího života se pro ni stala nesmírným obohacením a s mnohými z pacientů udržovala kontakty i mimo běžnou službu.

Na svou pečovatelskou službu navázala farářka Marta Jurková i po roce 1989, kdy se stala vůdčí osobností při budování církevního zařízení pro seniory Horizont, které bylo slavnostně otevřeno v roce 2001. Ve vedení střediskové rady působí do současných dní. Od roku 1990 se rovněž vrátila do služeb CČSH, kdy nejprve jako duchovní a následně jako farářka působila a působí v náboženské obci Praha-Dejvice. Mezi další porevoluční aktivity farářky Jurkové patří činnost v Klubu dr. Milady Horákové, kde svého času navázala na práci svého otce a stala se jeho předsedkyní. Velkou radostí posledních let jsou i častá setkání s vnoučaty.