Oldřich Kácha

„Ti všichni doktoři byli v bílých gumových zástěrách a my jsme z toho tehdy Mírového náměstí vozili ty zasypané lidi sanitkou přímo na chirurgii. V té době byli policajti ještě policajti a v uniformách hrabali rukama lidi z toho zásypu. Když jsem viděl, že tamtudy ne, tak jsem tu sanitku otočil směrem k lékárně. On trochu couvnul s tím tankem, vzal pistoli a vystřelil do vzduchu. V tu ránu jsme koukali, co se to děje. Střelil do vzduchu a takhle to dal dolů. Vzal jsem nosítka, co jsem měl, a krčili jsme se za nosítky z molitanu, což nemá vlastně žádný smysl. Když toho ten Rusák nechal, šel jsem tam znova. Všichni lidé okolo mi pomáhali dostat zraněné na nosítka. Přijdu k autu s tím nosítkem. Já nevím, jestli jste někdy viděli mrtvého nebo člověka v bezvědomí. Když ho chcete uchopit, tak se vám vysmekne, je to prostě hmota, která se nedá uchopit. Ta nosítka jsou ve tvaru otevřených U a my nevěděli, jestli ten člověk ještě vůbec žije. Cpali mi je dovnitř do auta, do prostoru pro nosítka. Říkal jsem jim, ať neblbnou, že tam je ještě jedna sanita. Tak zraněného vytáhli, já zandal nosítka s raněným a jel jsem sanitou dál a pak zase zpátky.”

„Jednou už jsem jich měl dost, tak vzal jsem samopal a skočil jsem si do Liberce. Protože nikdo nic nevěděl. A jak jsem řekl, tak jsem udělal. Jenomže se mi rozevřel výfuk a dělalo to hrozný rachot. A už jsem byl v Turnově, už jsem to tam klopil, a zrovna tam byl ten policajt na tom půllitru. Tak říkal, ať si to jdu nechat svařit. Jenomže zrovna tenhleten uměl číst. Podívá se, vidí Budějovice, zavolal tam a zjistil, že jsou všichni na cvičení. A byl průser. Já jsem tam čekal, nevím kolik dní ve vězení, no a pak pro mě přijel četař absolvent s pistolkou. Říkal, že dáme motorku do vlaku a on mě jako eskorta odveze. Jenomže on měl pistolku a já pořád samopal. To bylo přesně jak v tom Švejkovi.“