The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.
If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)
„Dobře, mě pověsí Češi na jeden strom a tebe pověsí Rusáci na druhej a budeme se na sebe dívat.“
narozena v roce 1942 ve Fytoki, oblast Kozani
přes Albánii byla odvezena do Rumunska
v Oradea Mare vychodila základní školu, v roce 1954 byla převezena do ČSR
strávila dva roky v dětských domovech, vyučila se švadlenou
pracovala v Moravolenu Jeseník, roku 1974 se přestěhovala do Brna
v Brně pracovala v Královopolské strojírně, Zbrojovce a na poště
má jednu dceru, vdanou za Čecha
má české občanství, řecké jí bylo odebráno
Sofia Kalagasidou - resumé
Sofia Kalagasidou se narodila v roce 1942 v Řecku. S rodinou uprchla do Albánie a následně byla odvezena do Rumunska, kde chodila do základní školy a bydlela v dětském domově ve městě Oradea. V roce 1954 byla zařazena do dětského transportu mířícího do ČSR. Její biologický otec byl spojkou u partyzánů, zemřel na následky nemoci v Albánii a matka se v ČSR znovu provdala za jiného Řeka (Kréťana). V ČSR strávila Kalagasidou asi dva roky v dětských domovech v Nových Hradech, Sobotíně a Chrastavě, kde dochodila základní školu. Poté se přestěhovala k rodině na Jesenicko a vyučila se švadlenou. Pracovala 17 let jako tkadlena v Moravolenu v Jeseníku, roku 1974 se přestěhovala do Brna, dva roky pracovala v Královopolské strojírně a pak ve Zbrojovce, po roce 1989 na poště. Má jednu dceru, jejího otce si ale nevzala. Udržuje české tradice, vaří nicméně česky i řecky a ona i její dcera mluví velmi dobře řecky. O návratu do Řecka uvažovala před narozením dcery, později už ne. Jako řecká občanka byla vyškrtnuta, vzala si proto české občanství. Do Řecka se vrátil jen její bratr, matka a otčím zemřeli v Československu. Občas do Řecka jezdí, i když ne tak často jako dřív. K Čechám pociťuje vděk, mrzely ji jen poznámky některých Čechů o tom, že Řekové jsou příživníci.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009
Witness story in project Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Jan Procházka)