Zdeněk Kalenský

„Už jsem si uvědomil v té době… jednak mi to všechno lezlo krkem, jak se říká. Nemohl jsem s tím souhlasit. A ten příchod těch Rusáků. To se vám tak nějak nahromadí všechno najednou, že to nemůžete pak strávit. Vidíte různá svinstva. I u nás v práci, když chtěl normální člověk něco, tak musel mít padesát papírů, žádat. A pak přišel a najednou se odváželo a vyřazovalo všechno možný. A nebylo v silách něco s tím dělat. A to se takhle všechno nahromadí. A najednou je nějaká hranice. Řadu věcí jsem nemohl strávit a hranice, pokud jde o stranu, potom byl pro mne ten devětašedesátý, to výročí. To jsem říkal ne, ne, ne, tohle ne, to nepotřebuji. Vůbec mi nešlo o nějaké příspěvky.“

„Jak jste vnímal příchod Ruské armády?“ – „Jako většina národa, to víte, bylo najednou uvolnění a najednou utažení. To nebylo najednou, ono to bylo postupně, ale už se vědělo, že je to někde jinde. Nehledě na to, ten první šok, ráno vezete dítě do školky. Vy jste budějovičtí, tak to tady znáte. V Dukelské na rohu Mánesovky byla školka Motoru. Já tam mladší holku vozil z Puklicovky do školky na kole. Jezdil jsem k Sadům, kolem Černé věže, nejkratší trasu. Teď tady stojí tank, tamhle stojí tank, tak asi vám po těle dobře není. Tím, jak to postupně upadalo, že stáhli alespoň vojáky z města, že je člověk neviděl na každém kroku, tak to bral jako realitu. Co nám jiného zbývalo? Nic jiného nezbývalo.“

„Postupem let se člověk tomu musel úplně smát. Brigáda socialistické práce: Co jsi dělal? No dělám tohle a tohle. Většinou co se mělo dělat, se dělalo, ale už se z toho dělala akce, už byly brigády a udělování rudých praporů. Dneska je to opičárna, když se nad tím člověk zamyslí. Dneska se tomu nechce pomalu ani věřit, že to mohlo takhle vegetovat, existovat.“ – „Vy jste říkal, že vám to pak čím dál tím víc lezlo na nervy. Mohl byste konkretizovat, které ty věci vám začaly vadit, co jste si uvědomoval, že vás na tom nebaví?“ – „Uvědomoval jsem si tohle, co vám tady teď říkám, že to byly vyloženě nesmysly. Že se stejně dělá, jestli je Brigáda socialistické práce, nebo není. Stejně to dělám. Že to je jenom bublina do ničeho. Celý ten systém toho řízení a toho plánování vůbec... dneska se tomu člověk musí smát, postupem let.“