Jan Kaliba

* 1944

  • „Navštívil nás vnitrák s generálskou čepicí, protože jsme dělali materiály pro, dnes říkáme obecní úřad, tehdy to byl národní výbor, tak pro úřad v Nuslích jsme tiskli nějaké materiály, zpravodaj, zkrátka tiskoviny, které oslavovaly Prahu 4, výstavbu a podobně. Tenhle podplukovník, podplukovník to byl, generálové na taková místa nechodili, když viděl, že máme Matušku na zdi, tak ztropil scénu: ‚Co jste si to dovolili tam vyvěsit? Vy nevíte, že Matušku už v Čechách nemáme?‘ ‚Jo? To my ani nevíme,‘ říkali jsme. ‚My jsme si na to zvykli jako na tapetu.‘ Takové banální věci. Když se zmínil u ředitele, že nám tam visí Matuška, tak nám řekli, ať ho sundáme. Nesundali. To už byla osmdesátá léta. Taky jsme tam svého času tiskli Revolver Revue.“

  • „Plnili jsme plán. Všechno to, co držel podnik služeb, nás zachránilo před tím, že jsme nebyli smeteni StB. Kdyby je napadlo, že se vyrábí tímhle způsobem, ofsetem, kvalitně. Je zajímavé, že po cyklostylových tiskárnách šli přísněji. Likvidovali stokusové náklady, ale my mohli vyrábět tisíce kusů, ale vzali nás jako státní podnik, který nesmí být ohrožen neplněním plánu. Plnění plánu, to byla mantra. Kdyby nás pozavírali, a my nedělali malý objem, znamenalo by to, že by ohrozili další skupiny v organizaci podniku. Ale my vyloženě protistátní nebyli. My tiskli pro Jazzovou sekci, organizaci, která se zajímala o muziku. Jen to, že ti muzikanti utekli a nesměli se publikovat, to by se v jejich očích dalo nazvat jako nežádoucí tiskovina. Například taková, ve které se zmiňujete o Matuškovi. Tak třeba jsme tím možná dělali něco nebezpečného, ale už se blížila osmdesátá léta a dnes je to spíše pro zasmání.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 21.10.2015

    (audio)
    duration: 01:42:19
Full recordings are available only for logged users.

Nezavřeli nás, protože jsme plnili plán

Jan Kaliba, 2015
Jan Kaliba, 2015
photo: Eye Direct 2015

Jan Kaliba se narodil 19. dubna 1944 v Praze, otec i matka pocházeli z rodin živnostníků a obchodníků. Po znárodnění jeho otec přišel o velkoobchod s koženým zbožím a živil se jako loutkoherec. Kvůli tomuto původu měl pamětník problém dostat se na vysokou školu. Vystudoval gymnázium a vyučil se kartolitografem. Stal se z něj odborník na kreslení map a na grafiku. Od konce šedesátých let pracoval v tiskárně ve Vodičkově ulici v Praze, kde se podílel i na tisku zakázané literatury. Vyráběl například časopis pro Jazzovou sekci či knihu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále, jejíž vydání nebylo oficiálně povoleno. Tiskl také parte Pavla Wonky, posledního československého politického vězně, který zemřel ve vězení. Při své práci tiskaře a grafika se pohyboval na hraně mezi tím, co bylo legální a co socialistický režim zakazoval.