Georgios Karadzos

„Bylo zajímavý, že těch členů, co byli pro Zachariadise, bylo, jako v tý aktuální situaci byli skoro všichni pro. Pak když se projevilo, co vlastně byl zač, tak se odklonili. (…) Ale chodili agitátoři z ústředního výboru a ti jim nasypali takovejch informací, který byly zase pro ně. (…) Takže ty lidi, který vlastně byli ne negramotní, někteří měli školy, někteří školy neměli, ale byli vychovaní školou života, tak vlastně věřili zase v někoho, kdo zas nastoupil. Takže to bylo tak nesourodý obrovským způsobem, že nakonec to skončilo tím krachem.“

„Starý komunisti (…) to mysleli ale úplně smrtelně vážně s tím komunismem a tak dále, že by se měli všichni dobře, ale to byli ty starý, ty přesvědčený, že každej se musí mít dobře. Ale ty nahoře ne. Protože i náš předseda komunistický strany, tenkrát to vedl, tak taky měl svoje pravidla, který dodržoval. A dodržoval – Zachariadis – jenom svoje pravidla.“

„To mě právě vyhodili tenkrát z tý komunistický strany, já tam byl asi dva roky, protože chtěli, aby měli vlastně mladou krev. Mně bylo asi osmnáct a táta mi říkal: ,Prosím tě, oni tě berou jako perspektivního, seš vysokoškolák.‘ A já říkám: ,Ale tati, co já tam budu dělat?‘ Já kvůli němu jsem šel (…) a za druhé tam se scházeli všichni ti strejdové (…) a oni si popovídali a mluvili vlastně furt o tom stejným. (…) Ta schůze začínala tak, že tam ten předseda přečetl nějaký to usnesení ústředního výboru, to se potřebovalo nějákej těch dvacet, třicet minut. A teď se každej z těch členů, to bylo kolem tří set, tak každej se hlásil a řekl svůj dojem (…) samozřejmě, že každej souhlasil (…) a furt dokola. A já jsem se jednou naštval a říkám: ,Co vy to tady furt melete, proboha, proč říkáte furt to stejný? Já říkám, jestli chcete – protože proti kapitalistům a fašistům – já říkám, tak se vraťte domů a běžte tam bojovat.‘ To byl oheň na střeše. Já říkám, a řek jsem tu větu, to mě stálo vlastně to členství, já jsem říkal: „Víte co, vy tady normálně naplníte ten hřbitov dvorskej a nikdo se z vás nevrátí.‘“