"Dvacátého srpna jsem měl službu jako pomocník velitele letiště. V jedenáct hodin jsme pustili rádio, protože mělo být mimořádné hlášení. Šly tam tóny Vltavy a pak hlásili, že jsme obsazovaní vojáky Varšavské smlouvy, abychom vzbudili velitele a povolali náčelníka štábu a důstojníky. Velitel byl rozespalý a říkal, že mě nechá zavřít, že jsem ožralý. Měl domluveno na generálním štábu, že tam nebude žádný poplach, protože se předělávaly a betonovaly ranveje. Nestartovala tam letadla, létali jsme z továrního letiště z Vodochod. Opakovali jsme, že už pro něj jede řidič, že jsme obsazovaní vojsky Varšavské smlouvy."
"Asi osmého nebo devátého května vypuklo v Nymburce povstání, Němci jej ale potlačili a příslušníci SS zde postříleli několik lidí. Když je Rusové 9. května zajali, byl otec svědkem toho, jak Rusové ty esesáky zajali, protože je poznal jeden muž, kterému několik dní předtím zabili syna. Otec říkal, že jim Rusové bajonetem rozřízli uniformu na levé straně a hledali vytetovanou krevní skupinu. Kdo ji měl, tak ho hned zastřelili. Esesáci přece měli pod levým ramenem vytetovanou značku, aby nemohli zdrhnout nebo kecat."
"Tatínek byl odmala na zbraně, sbíral je a babička to nemohla vystát. Jednou si koupil malorážku a měl ji ve skříni. Jenomže byla heydrichiáda a zapomněli na to. Přišla vojenská kontrola a kontrolovali absolutně všechno od půdy až po sklep. Naštěstí pekla babička zrovna buchty a před tou puškou byla litrová lahev rumu. A jak ti vojáci viděli rum, tak jim to stačilo a nedívali se, co je za ním. Když odešli, tak pušku zabalili a zakopali na zahradě a byla tam. To bylo hrozné štěstí, přežili jen díky buchtám a rumu."
Josef Karásek se narodil 11. února 1944 v Nymburce, své dětství ale strávil v Děčíně, kam se hned v květnu 1945 přestěhovali jeho rodiče. V roce 1950 začal navštěvovat základní školu a o osm let později nastoupil na děčínské gymnázium. To zakončil v roce 1962 maturitní zkouškou a poté se rozhodl pro studium Chemické fakulty v Ústí nad Labem. Po slavnostní promoci nastoupil v roce 1967 roční základní vojenskou službu na letišti v pražských Kbelích, kde 21. srpna 1968 prožil vpád vojsk Varšavské smlouvy. Poté, co mohl koncem srpna 1968 opět odejít do civilu, získal zaměstnání jako učitel chemie na základní škole v Děčíně. V letech 1976–1978 si pak rozšířil kvalifikaci o obor Občanská nauka na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, kde od září 1978 působil jako odborný asistent. Současně externě vyučoval chemii na Střední ekonomické škole v Děčíně. V rámci dalšího vzdělávání získal v 80. letech stipendium od německé univerzity v Lipsku, kde strávil semestr studiem německých dějin 19. a 20. století. V době natáčení (2023) žil Josef Karásek v Liberci.
