The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Augustin Karel (* 1927  †︎ 2018)

• narozen 1. října 1927 v Předním Hloubětíně

• v patnácti letech se naučil řídit

• v roce 1945 se jako řidič účastnil bojů s příslušníky werwolfu na Mostecku

• 1947 – absolvoval policejní školu

• dva roky sloužil u Pohraniční stráže

• po únorovém převratu se stal členem ochranky prezidenta

• v letech 1970–1975 na nucené dovolené

• v letech 1975–1982 zástupcem velitele Útvaru ochrany prezidenta a vládních činitelů

Osudy Augustina Karla (nar. 1. října 1927 v Předním Hloubětíně) svědčí o tom, že největší školou může být sám život: Augustin Karel se v mládí vyučil, jako mnohem významnější se však později ukázalo, že se díky kamarádovi, jehož rodina vlastnila dopravní firmu, velmi brzy naučil řídit. Malý Augustin každou sobotu pomáhal s opravami automobilu, za odměnu si mohl vůz půjčovat a již od patnácti let sbíral řidičské zkušenosti.

O Augustinovu koníčku dobře věděl jeho strýc. Těsně po skončení války jej získal pro boj proti záškodníkům z řad werwolfu, obstaral mu řidičský průkaz i členskou legitimaci komunistické mládeže. Augustin pak sloužil jako řidič v mostecké oblasti. Prvního července 1945 jej kapitán Hájek odvezl do Prahy, zde byl mladík jmenován příslušníkem Sboru národní bezpečnosti. „V roce 1947 jsem absolvoval policejní školu, dostal jsem hodnost strážmistra a konečně také uniformu,“ vypráví pamětník. „Potom jsem dva roky hlídal na hranicích v Kryštofových Hamrech. Brigáda se nacházela v Přísečnici, Kryštofovými Hamry vedl potok mezi Německem a Československem. Chodili jsme ozbrojení a v noci jsme na bažinách číhali na uprchlíky. Dva se zbraní v ruce se mi dokonce podařilo zadržet.“

Když se přiblížil únor 1948, Augustina Karla převezli spolu s dvěma kolegy z Přísečnice do Prahy – spolu s dalšími vojáky měli dopomoci k hladkému průběhu převratu. Pro své zásluhy se pak Augustin Karel stal členem prezidentovy ochranky. „U Roháčových kasáren bylo shromaždiště, já jsem tam byl jmenovaný jako nejlepší řidič – mimo jiné jsem uměl německy i rusky. Tvořila se tam hradní ochranka, ta se jmenovala nejdříve Hrad, pak Pátá správa, nakonec Osmá správa. Já jsem na Hradě sloužil celkem pětatřicet let. Nakupoval jsem vozidla pro Hrad, jezdil jsem pro ně do Kopřivnice a do Mladé Boleslavi, kromě toho jsem nakoupil i bavoráky.“

Augustin Karel vozil nejdříve československé prezidenty, pak jej vybrali jako řidiče pro zahraniční návštěvy. „Vozil jsem Che Guevaru, Brežněva, Chačaturjana, Chruščova, maršála Koněva, etiopského císaře Haile Selassieho – ten mi dal řád Zlaté hvězdy Etiopie, nebo belgického krále,“ vypočítává dlouhý seznam významných hostů.

O místo Augustina Karla však měl zájem i jeden jeho spolupracovník z veleslavínské garáže, kde se opravovaly vládní vozy. Tomu se díky kontaktům na exponovaná místa podařilo docílit toho, že zasloužilý řidič upadl v nemilost: roku 1970 přišla o místo sekretářky na Hradě druhá manželka Augustina Karla, on sám byl pro podezření ze sympatií s myšlenkami pražského jara poslán na nucenou dovolenou.

Augustin Karel odešel do Kryštofových Hamrů, kde spolu s bratrem zdělil pozemek po otci, a začal si stavět chatu. Na Hrad se dostal opět roku 1975, byl omilostněn a jmenován zástupcem velitele Útvaru ochrany prezidenta a vládních činitelů, přidělili mu sekretářku, řidiče a také vlastní kanceláře. V rámci výkonu své funkce Augustin Karel pravidelně jezdil kontrolovat ochranu důležitých objektů. Jeho podřízení hlídali například budovy vlády, parlamentu či prezidentské letní sídlo na Orlíku.

Roku 1982 Augustin Karel odešel do důchodu. Jak sám zdůrazňuje, řídit začal v patnácti letech, řidičský průkaz dostal 1. července 1945, během své kariéry vozil celé politbyro. „Jezdím dodnes, to znamená přes sedmdesát let. A bez nehody!“ usmívá se pamětník.