JUDr. Stanislav Kaska

„(Tak tam jste to prožil až do konce války a Klatovy osvobodili Američani, americká armáda, že?) No, já jsem ty Američany vlastně moc nezažil. Oni totiž přišli strašně brzy do Běšin. To Praha tady ještě bojovala, a oni byli v Běšinách. To bylo něco kouzelnýho, oni přišli někdy kolem čtvrtého. (Pátýho nebo šestýho května 1945 byli už v Plzni.) Tak nějak přišli. Představte si: Ráno přijeli, v poledne měli pečený kuřata, brambory, všechno perfektně, svoji vodu, večer měli holiče. A přišli tam na návštěvu dva Rusové na motorkách. A ti, když viděli, co tam všechno mají, tak se tam opili, oni (Američané) jim dali napít, co chtěli. A potom, že musí zase zpátky tam na ten jejich regiment, tak jeli. A když jedete z tý vesnice nahoru kolem strážního domu, tak tam je taková zatáčka – a oni to nevybrali, jak byli opilí, měli motorku a ta motorka je přece jen labilní, tak se tam prostě převalili do toho pangejtu a až teprve druhej den po noci se tam probudili. Tak chtěli toho wachmeistera zastřelit, že je tam shodil. No, nakonec mu nic teda neudělali čili to byl strašnej rozdíl, to se jako nedá srovnávat. Nebo třeba jsem šel po lávce a šel jsem takhle s děvčicou a Američan říká: ‚Dej mi tu děvčicu…‘ A já jsem říkal: ‚A proč?‘ ‚No, abych ji měl, nebo tě zastřelím.‘ A já jsem říkal: ‚To ty neuděláš!‘ A on říkal: ‚Bodejď by ne, to víš, že to neudělám.‘ A šel dál. A nechal, ale s těma Rusama to tak nebylo. To nebylo jednoduchý.“

„Zatáhli nás a dali nás na bloky. To znamená na ty ubytovny, to byly takový jednoduchý šupny a ty se skládaly ze dvou takovejch částí. Jednak to byl ,A Flügel‘ neboli A křídlo, tam byl vedoucí celýho toho bloku tzv. blockaltester, starší toho bloku, a potom ,B Flügel‘ a tam byli vlastně starší toho bloku a ti prakticky zařizovali celou správu toho bloku. No a tam jsme přišli a měli jsme tam strožoky a každá ta část se skládala ze dvou částí, tzv. tagenraum, tam, kde člověk žil přes celej den, a schlafraum, kde prostě na zemi byly matrace, tam jsme spali. Tak každej pak dostal místo, kde mohl spát, kde bude u stolu. No, a já jsem byl u stolu šestýho. Mezi námi byli, nevím, jak se tam dostali, i Moraváci.“

„To jste šel po ulici, třeba takoví čtyři študáci a najednou jsme si stoupli a začali jsme si zpívat Kde domov můj. Najednou se přihrnul dav a celej ten dav zpíval Kde domov můj. No a to byl vlastně důsledek toho, že ten Opletal při tom v tý Žitný ulici prakticky byl zastřelenej. A to byla náhoda, že oni do toho začali střílet a mezi nima byl ten Opletal, ten na to doplatil a pak se to vystupňovalo při tom pohřbu. Při tom pohřbu navíc chodila taková zvláštní skupina lidí, já přesně nevím, kdo už tam byl, ale vím, jednoho jsem znal, nějakýho Jaroslava Hálu. A ten přišel za námi jako do koleje Švehlovy a říkal, jestli se zúčastníme nějaký tý akce. Tak jsme říkali, že jo, a on říkal: ‚No, já jsem byl u profesorů a že ti to schvalujou.‘ Já myslím, že dokonce mluvil jménem některých, ale já už si je přesně nepamatuju. V důsledku toho vznikl ten malér s tím Janem Opletalem při tom pohřbu. To bylo vlastně davový, to jako ty študáci všichni vyrukovali. Já jsem třeba utíkal tady tou dnešní ulicí 17. listopadu a utekl jsem na právnickou fakultu a na té právnické fakultě byl profesor Tureček a ten najednou, když viděl, o co jde, to tam vtrhli i esesáci, tak najednou začal přednášet a přednášel a říkal: ‚Ne, ti študenti tady byli.‘ Takže nás ten profesor Tureček vlastně ještě zachránil. No, a když to všecko skončilo, tak já jsem bydlel s nějakým hochem, jmenoval se Václav Voseček, to byl takovej student, on moc nechodil na tyhle akce. Připravoval se na druhé státnice a já jsem, ještě než jsme šli spát toho 16. listopadu, říkal: ‚Václave, ty nás zavřou, až budeme černí.‘“

„A ti, když se dozvěděli, že Zápotocký přišel do Sachsenhausenu, tak mu sehnali pěkný komando, protože měli celou samosprávu (komunisté). Do toho jim esesáci nemluvili, tak ho šoupli na Industrie Hof a on byl nadanej a byl nadanej na sochařství, uměl krásně udělat portrét. Čili on tam přišel na ten Industrie Hof a měl komando pod střechou. Ke konci, když už tam byl delší dobu, tak sami ti esesáci chodili, aby jim něco vytvořil, takže on jim něco vytvořil. Takže on tam tu tíhu, tu těžkost toho neprožil, protože on byl schovanej. No a zase protekce, protože kdyby tu protekci neměl, i když to byla protekce politická, ale on měl ještě tu výhodu... My tenkrát, když jsme tam přišli, tak tam byl Dr. Sekanina a nějakej Prokop, já už přesně nevím. Ale Dr. Sekanina, to je vám asi známé, a Dr. Prokop, to byl nakladatel tady v Praze, a ti informovali tu samosprávu, která byla levicová, která byla komunistická. A Zápotocký se tam nedostal, protože byl komunista, Zápotocký se tam dostal proto, že byl babral. On totiž přecházel hranice do Polska a nějak se někde zamotal, rozumíte… A oni ho drapli a pak z něj dělali bůhvíco…“