Herbert Kisza

* 1943

  • "Práce byla, stavělo se a byl zákon, že určité procento z rozpočtu musí jít, podle důležitosti stavby, na výtvarnou výzdobu. To byly slušné peníze, za divadla a podobně. Byly to drahé stavby, a když šly dvě až tři procenta na výtvarku, tak šlo i o statisíce. Když Jugoslávci začali stavět v Kadani nemocnici, tak tam dělal Kyselka, předseda svazu umělců z Ústí, komunista samozřejmě, sochu za tři sta tisíc, šlo o hutníka a zemědělku v gumákách. Část dělali projektanti z Karlových Varů a nějaký Bělecký, šéf projektového ústavu, si mě asi oblíbil. Vlastimil Květenský, keramik, dělal reliéf přes tři patra asi za sto padesát tisíc, a když jim zbylo asi třicet tisíc, tak si řekli, kdo by jim za ty peníze jezdil z Ústí do Kadaně, tak to dají Kiszovi. A já tam udělal velký reliéf Zrození Venuše. Třicet tisíc, to byly velké peníze, za to se dal koupit trabant. Ale nebylo to tři sta tisíc. Za Gottwaldy byl honorář o sto procent vyšší, to byla vyhláška, že za angažované umění byla přirážka sto procent k honoráři. Já se nemusel angažovat. Mně stačily bohatě ty malé kšefty. Velké kšefty si rozebírali komunisté z Ústí."

  • "Já když to viděl, jak je to okolo zničené, jak elektrárny ničily lesy na horách. Řekl jsem si, že chci být u toho a chci vidět, jak umíme zničit kdysi krásnou krajinu. Samý čmoud, bylo to šílené. Začal jsem malovat, to mě inspirovalo. Vznikaly ekologické obrazy, lidi na to slyšeli, měl jsem úspěchy. V Ústí nad Labem jsem měl velkou výstavu. Chtěli mi jí zavřít, že to jako byla provokace. Pak si to rozmysleli, že prý bych byl moc slavný, kdyby mi zavřeli výstavu. Tak to omezovali, vypínali proud pod záminkou, že se musí šetřit. Výstava byla v kostele sv. Vojtěcha a tam už ve čtyři byla tma, když přišli lidi po práci. Byla to beznaděj. Prodával jsem obrazy v Ústí přes komisi, tak jsem tam musel dvakrát měsíčně jezdit. Cesta byla hrozná, stavěla se silnice číslo třináct, byly objížďky, samé bláto, traktory, náklaďáky, bagry, taky smog. Lidi čekající na zastávce v Bílině ani nebyli vidět. Tak jsem si říkal, že jsem rád, že jsem u toho."

  • "Hlavní téma maturitní práce z malby jsem měl Život ve Svazarmu. To nám přidělil učitel, to jsme si nemohli vybírat. Měli jsme maturovat v modrých košilích Československého svazu mládeže. Já tu košili vůbec neměl. Tak jsme si je půjčovali, když jsme šli maturovat, vysvlékli jsme se a půjčovali jsme si je. Já už měl po zkoušce, tak jsem si ji vysvlékl a měl jsem jen sako na holém těle. A najednou nám řekli, že máme nastoupit, že nám řeknou výsledky. Já už neměl tu košili, tak jsem si zvedl klopy u saka, aby nebylo vidět, že pod tím nic nemám. Když jsme nastoupili, řekli mi, že si mám to sako upravit, když už jsem tam naposledy. Tak jsem klopy sklopil a viděli, že nemám košili. Byla to taková divná doba."

  • Full recordings
  • 1

    Kadaň, 29.11.2022

    (audio)
    duration: 02:48:46
    media recorded in project Příběhy regionu - Karlovarský kraj
  • 2

    Kadaň, 06.12.2022

    (audio)
    duration: 02:41:44
    media recorded in project Příběhy regionu - Karlovarský kraj
  • 3

    Kadaň, 13.09.2023

    (audio)
    duration: 01:42:41
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Fascinovala ho krajina pokrytá smogem. Svými obrazy provokoval komunisty

Herbert Kisza v lese u Podobory
Herbert Kisza v lese u Podobory
photo: archiv sběrače

Herbert Kisza se narodil 16. června 1943 v obci Podobora u řeky Olše na česko-polském pomezí. Otec Karel Kisza byl elektrikář, jeho koníčkem bylo malování. Od něj získával pamětník vztah k výtvarnému umění. Matka Emílie byla v domácnosti. Jako dítě vnímal nesnášenlivost mezi luterány a katolíky. Doma mluvili polsky, německy a později česky. Jeho strýc pašoval v poválečných letech z Polska alkohol a do Polska maso. V roce 1957 zvládl Herbert Kisza přijímací zkoušky na Školu uměleckých řemesel v Brně. Studoval obor malba. Studentská léta trávil v Brně nejprve na internátu, ze kterého se nechal vyloučit, později v pronajatém bytě. V roce 1961 pamětníka přijali na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. A to navzdory špatnému posudku z Brna. Ukončil ji v roce 1967 a stal se výtvarníkem na volné noze. V roce 1968 odjela jeho tehdejší přítelkyně spolu s francouzskými kamarády do Paříže, později emigrovala do Švédska. Herbertu Kiszovi se podařilo ještě v roce 1968 a v následujícím roce procestovat Velkou Británii a Skandinávii. Pak mu zabavili cestovní pas. V roce 1971 se oženil s architektkou Ivanou Vrabcovou a odstěhoval se do Kadaně na Chomutovsku. Tam založil obor malba na lidové škole umění. Maloval obrazy krajiny devastované průmyslem, byl jí fascinován. Sám to považoval za jakýsi tichý odpor proti režimu. V roce 1991 otevřel v Kadani svou galerii Netopýr. V roce 2023 stále tvořil a žil v Kadani.