The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Adolf Klein (* 1934)

• narozen 2. března 1934 v Poličce v rodině živnostníka

• pamětník posunu protektorátní hranice v Poličce na podzim 1938

• skaut a později skautský vedoucí

• maturoval den po měnové reformě

• nepřijat na VŠ, pracoval jako fotolaborant

• později přijat na ekonomickou fakultu zemědělské VŠ

• ekonom a učitel ekonomie na středních školách

Dokument s názvem V Poličce, 21. srpna 1968 a dál…?, podává svědectví o obsazení Československé republiky vojsky Varšavské smlouvy pro dva poličské rodáky.

První z nich je pan Adolf Klein, dědeček jednoho z tvůrců dokumentu, v té době čtyřiatřicetiletý. V Poličce měl trvalé bydliště, staral se o ženu a dvě děti, jedno z nich narozené v únoru roku 68.

Druhý, Stanislav Adamec, nynější učitel na Gymnáziu v Poličce, zažil obsazení ve svých osmnácti letech, těsně před nástupem na vysokou školu.

Oba dva v dokumentu vzpomínají na své pocity při průjezdu vojsk Poličkou, i na to jak na ně poprvé obyvatelstvo reagovalo. V jejich líčení se objevují významné detaily tohoto vynuceného soužití, věci, které si člověk dodnes pamatuje: zmatení polští vojáci jezdící křížem krážem po Poličsku, pozdější nástup vojenské jednotky do nedaleké základny v Květné, ženy ruských generálů, skupující celé výkladní skříně v obuvnictvích. Postupem času se ve svém líčení dostávají dále a dále na pomyslné časové ose, nevědomky prodlužují intervaly mezi jednotlivými příhodami a tak také potvrzují zásadní pravdu, která je na konci dokumentu shrnuta panem Kleinem: všem tu ruští vojáci vadili – ale všichni si na ně časem zvykli.