Marie Klusáčková

„Naše otce zaměstnali ve válečném průmyslu v továrnách. Tatínek byl také v anglické Home Guard, domobraně. Měli služby v ulicích. Abychom se někdy sešli všichni, ti Čechoslováci, tak tam zorganizovali také československý klub (v Newcastlu – pozn. ed.). Jezdil tam za námi prezident Edvard Beneš. Dále také Jan Masaryk se tam za námi přijel podívat, ale i jiní členové tehdejší exilové vlády. My děti jsme jim tam předváděly české tanečky a písničky. Tak to byl ten klub Čechoslováků.“

„V nižších třídách mně kádrový posudek nevadil. Potom ale na gymnáziu, ti staří profesoři museli posléze pryč. Zůstali jen ti, kteří učili matematiku, fyziku nebo chemii, zkrátka předměty, kde se ta ideologie nedala moc (vkládat – pozn. ed.). A na dějepis, češtinu, občanskou výchovu tam přišli noví profesoři, komunisté samozřejmě. A my jsme dostali takového mladého třídního, sotva vystudovaného, a to byl hrozný komunista. Viděl můj kádrový posudek, neměl mě moc rád a pořád mně dával nějaké úkoly, pořád mě chtěl zapojovat. Pak jsem odmaturovala a moji rodiče se znali s těmi profesory, kteří museli odejít, a ti jim řekli, že nedostanu doporučení ke studiu na vysoké škole. Tak já jsem se tedy ani nehlásila, abych jim tu radost neudělala, že mi to zamítnou… A tak jsem pak šla na abiturientský kurz, na zdravotní sestru, absolvovala jsem ho tady v Brně.“