Miroslav Knol

* 1925

  • „Bylo mi velice zle. Nohy mně otékaly. Nás v Osvětimi ve starém lágru rozdělili. Mě dali jinam, do toho pracovního lágru v Birkenau. Otec zůstal tam a víckrát jsem ho neviděl. No prostě ho asi zlikvidovali. On se nebál ničeho, protože on uměl perfektně německy. Jeho otec byl ze Střelné, jeho rodiče nebyli sice Němci, ale německy uměli perfektně. Když jim potom na něco odpovídal, když se ho na něco ptali… Ale už jsem ho vícekrát neviděl.“

  • „Bombardovali celé Německo, ty fabriky, a přišla řada na ty Kustellwerke ve Výmaru. V únoru v roce 1945 (1944 uvedené v audio je přeřeknutí, pozn. red.). Pak došlo na ty menší fabriky letecké a zbrojní. My jsme měli dřevěné baráky hned vedle té tovární haly, a tak jsme to chytli i my. Já jsem byl tenkrát doma, měl jsem jinou směnu. Tak jsem byl na baráku a chytnul jsem to tady na páteř. Nalomení páteře. Tak mě odvezli do Buchenwaldu do revíru, do nemocnice. Tam jsem přečkal konec. Generál Patton to tam zabral, jak šla fronta. Naštěstí v té nemocnici, revíru, jsem zůstal, oni ho chtěli stěhovat, ale pak od toho upustili a zůstali jsme tam, my poranění.“

  • „Uvařili dobrý oběd, ale to neměli dělat. Všichni měli průjem. Bylo to dobré jídlo, ale bylo mastné a asi na to nějak nevzpomněli, že jsme tak ochablí. Měli jsme průjem hrozně, tak to museli honem zarazit. Něco dobrého, ale nesmělo se to. Muselo se pomalu, protože to byl člověk zesláblý a nebyl zvyklý na takováhle jídla, dobrá a tučná.“

  • Full recordings
  • 1

    Velká Bystřice, 25.10.2007

    (audio)
    duration: 01:14:48
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Otec zůstal ve starým lágru a víckrát jsem ho neviděl

IMG_9418.JPG (historic)
Miroslav Knol
photo: Pamětník

Miroslav Knol se narodil 1. ledna 1925 ve Velké Bystřici. Jeho otec byl dělníkem a matka pracovala v zemědělství. Vyrůstal se třemi sourozenci. Čin jednoho z bratrů se mu stal osudným. Po měšťanské škole se vyučil truhlářem. Dne 18. září 1942 byl náhle zatčen. Ukázalo se, že kvůli činnosti jeho bratra, který se přes Polsko a Francii dostal do Anglie a působil u 311. bombardovací perutě, o čemž rodina vůbec netušila. Do vězení byl odveden společně se svými rodiči. Společně putovali ještě do Brna. Otec a Miroslav poté do Osvětimi a matka do internačního tábora ve Svatobořicích. Při příjezdu do Osvětimi viděl pan Knol svého otce naposled. On sám byl umístěn do tábora Březinka a pracoval tam na výstavbě dalších dřevěných baráků. Po osmi měsících se z Osvětimi vypravoval velký transport českých vězňů do Buchenwaldu, kam byl zařazen i pan Knol. V KT Buchenwald panovaly lepší podmínky. Češi bývali umisťováni do továrny na rychlopalná děla ve Výmaru. Ke konci války přibývalo spojeneckých náletů a jeden z nich odnesl Miroslav Knol těžkým zraněním. I proto strávil osvobození celého lágru v nemocnici. Po návratu do vlasti se potýkal s přetrvávající nemocí, která vyústila v tuberkulózu. Nakonec se uzdravil a v roce 1948 se oženil. Pracoval v továrně Moravia jako předtím jeho otec.