Miroslav Kočica

„Já se dívám na ty dokumenty z války, co jsou každé pondělí v televizi, tak ty Minkovice přirovnávám k těm koncentračním táborům v Polsku a v Německu, to je to samé jako Minkovice. Ty komunisti to převzali přesně od nich, to je úplně stejné, jako přes šablonu. Akorát v té Osvětimi, že tam ty Židy jako pálili, tak to se tady nedělo, ale tady nás zase využívali na práci. Protože Rusko bylo ohromné, bižuterie, co se tam vyrobila, to všechno šlo do Ruska, prostě do těch rozvojových zemí. Oni nás potřebovali, proto tam nebyli žádní staří lidé, tam byli samí mladí, aby to pracovní tempo stíhali.“

„To byly galeje, to si člověk nedovede představit, když to nevidí... Brousili jsme sklo, to byla jablonecká bižuterie, ty korálky, to šlo někam do Ruska. Ti vězni tam, ti nebyli starší než třicet roků, starší by to nevydrželi, ten pracovní nápor. Tam se dřelo, dřelo, dřelo. To si nikdo nedovede představit, ty normy... Měli nějakou pobočku v Šahách na Slovensku, tahle firma, ta Preciosa, tak tam jezdili civilní pracovníci na nějaké kontroly a ten jeden nám říkal, jaký tam máme kontroly, tak říká, že u nás za takovou normu, co vy děláte, byste měli čtyři tisíce. To už byly velké peníze, tam měli poloviční normy. Tady tě chtěli fyzicky a psychicky zničit.“