Miroslav Kočica

„V pět hodin se vstávalo, šlo se na jídlo do ešusu do výdejny. Snídaně byla furt stejná: kafe a čtvrtka chleba. Ten, kdo plnil na sto procent, tak dostal přídavek, to byla jednička, dvojka, trojka. Přídavek na jedničku na stravu bylo třeba jedno vajíčko. Když plnil na trochu víc než na sto procent, tak dostal třeba vajíčko a čtvereček sýru. Kdo plnil na víc a měl trojku stravenku, tak dostal vajíčko, sýr a kousek špeku. Musel ten člověk dělat, jinak se nenajedl.“

„Já se dívám na ty dokumenty z války, co jsou každé pondělí v televizi, tak ty Minkovice přirovnávám k těm koncentračním táborům v Polsku a v Německu, to je to samé jako Minkovice. Ty komunisti to převzali přesně od nich, to je úplně stejné, jako přes šablonu. Akorát v té Osvětimi, že tam ty Židy jako pálili, tak to se tady nedělo, ale tady nás zase využívali na práci. Protože Rusko bylo ohromné, bižuterie, co se tam vyrobila, to všechno šlo do Ruska, prostě do těch rozvojových zemí. Oni nás potřebovali, proto tam nebyli žádní staří lidé, tam byli samí mladí, aby to pracovní tempo stíhali.“