The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Kocourková (* 1938)

• narodila se 3. května 1938 v Kolíně

• od srpna 1944 do března 1945 zažívala bombardování kolínských rafinérií

• pracovala na pozici vrchní sestry operačních sálů v kolínské nemocnici

• v době natáčení (2024) žila v domově důchodců ve Zruči nad Sázavou

Marie Kocourková se narodila v Kolíně 3. května 1938. Tatínek pracoval u pošty, vozil balíky ještě na koních. Maminka za války zajišťovala potraviny na venkově u sedláků a pomáhala jim za to na poli. „Byl problém to dopravit do Kolína. Tatínek měl ale možnost si vypůjčit žebřiňák. Naložil to, přikryl to plachtou a jel domů. Lidi je varovali, že jsou ve městě všude kontroly, já jsem spala mamince na klíně. Pak mi říkala, že by se v ní krve nedořezal. Ale tatínek byl kolínský pošťák a znal všelijaké cestičky. Projel cihelnou a vyhnul se hlídkám,“ vzpomíná Marie Kocourková.

Z bombardování jsem měla pět roků třes v rukou

Na konci války bombardovali Spojenci kolínskou rafinérii. Malá Marie si vždy zabalila panenku do kufříčku a utíkala do sklepa. „Jednou jsem z leknutí zůstala v bezvědomí. Vynesli mě nahoru a zlepšilo se to. Zůstal mi ale do jedenácti let třes rukou. Z ničeho nic to pak zmizelo.“

Příchod komunistů prošel v rodině bez velkých obtíží. Marie Kocourková vystudovala střední zdravotní školu, nastoupila v nemocnici a postupem času se vypracovala na pozici vrchní sestry operačních sálů. To znamenalo, že musí vstoupit do strany.

Zůstala s ročním dítětem sama

V roce 1976 čekala dceru a věděla, že nemůže v práci dál pokračovat. Potřebovala pravidelné směny. „Když je rozdělaná operace, tak nemůžete odejít do školky pro dítě,“ vysvětluje. O rok později jí náhle zemřel manžel. „Měl dědičnou cévní chorobu. Dělal nevhodné zaměstnání a tvrdil, že to nic není. Říkala jsem mu, že s tím musí někam jít. Viděla jsem, že se mu na nohách vytváří varixy. Jako zdravotní sestra jsem věděla, že je zle. Řekl mi, že jsem oběť svého povolání a že na rodině studuju nemoci. Pak ale začal mít velké potíže, odvezla jsem ho do hradecké nemocnice. Tam mu amputovali jednu nohu v nártu. Stav cév v celém těle byl tak špatný, že do čtyř měsíců zemřel,“ vypráví.

Marie Kocourková si našla práci v kolínském domově pro seniory, kde pracovala až do důchodu. Vychovala dvě dcery, pomohla vychovat čtyři vnoučata a v současné době se ve Zruči nad Sázavou těší na třetí pravnouče.