Hedvika Köhlerová

„Tenkrát to bylo tak, že to byla ta sociálně demokratická strana a ta padla. To je strana, která je založená 160 let, ještě za starýho Rakouska-Uherska. Ještě můj tchán byl sociální demokrat, a ještě v Rakousku když on se tam učil truhlářem, tak ještě v tý straně, byl v tý sociální demokracii. A tenkrát prostě ho předvolali, tenkrát když byli komunisti, tak předvolali mýho tchána, a on říkal: ‚Tak pane Köhler, vy jste sociální demokrat, tak vstoupíte do strany?‘ A on říkal: ‚Nezlobte se, ne. Proč bych vstoupil do strany? Já jsem v sociální demokracii.‘ Tak si představte, od tý doby, prostě on byl zaměstnaný u Elektrických podniků, a když tohle řek těm komunistům, tak nesměl do Elektrických podniků už ani vstoupit, opravdu. A tenkrát přišel kolega mého muže a říkal: ‚Tak co, Honzo?‘ [A on:] ‚Nezlob se, do komunistický strany v životě. Co jste udělali mýmu otci, to vám v životě nezapomenu. On byl přece sociální demokrat, a vy jste ho takhle úplně zničili.‘“

„Zvláštní, že jsme bydleli z okna do okna a Zdeněk říkal, to ještě byl švagr živ, tak říkal: ‚Toho si namluv, to je výbornej muzikant.‘ On už tenkrát hrál v Národním divadle, ale on už byl vdovec a měl tříletého chlapečka. A toho jsem vlastně vychovala. Maminka mu umřela brzy, hrozně brzy, bylo jí dvacet tři roků. A manžel byl o dva roky mladší. Oni měli strašně brzy toho kluka. Když jsme se brali, tak jemu byly již tři roky. A potom jsem se o něho starala. Manžel mě nepustil do práce. Říkal: ‚Nikam, budeš se starat o dítě.‘ Tak jsem se starala o něho.“ – „On za protektorátu hrál v Národním divadle v orchestru?“ – „V Národním divadle. Oni ale pak za protektorátu byli některý taky v tý drážďanský filharmonii, někteří Češi. Oni je tam nasadili, úplně přinutili!“ – „On taky byl mezi nimi?“ – „No, a v tý době, právě když Němci chtěli, aby tam hráli, že muzikanti německý byli na frontě jako vojáci, že jo. Tak tenkrát tam byli. Vlastně ta paní, manželovi když umřela, tak on šel na ten pohřeb. A v tý době, tam to bylo hrozný, tam ty Drážďany úplně... tak to bylo šílený. Tak manžel přežil tím, že šel na pohřeb manželce do Prahy, tak tam nějak... Tam zůstalo hodně Čechů, na ty Drážďany. To byli Angličani, co tam hodili tu pumu. Tam bylo hodně Čechů. Dokonce v Praze ty pumy padaly. To bylo šílený.“