The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Rudolf Kolář (* 1947)

• narozen 28. ledna 1947 v Jindřichově Hradci

• vyrůstal na rodinném statku v Lovětíně

• jeho otec se bránil kolektivizaci

• otec Rudolf Kolář byl zatčen, odsouzen k nepodmíněnému trestu a zákazu pobytu v okrese

• Kolářovým zkonfiskovali majetek a vystěhovali je z Lovětína

• od roku 1958 žil v Kleci na Táborsku

• vyučil se automechanikem a dálkově získal maturitu

• pracoval v dílně třeboňských pekáren

• po úrazu ruky se živil prodejem kožešin z norků a stříbrných lišek

• roku 1989 obviněn a vazebně stíhán za krácení daní, amnestován Václavem Havlem v lednu 1990

• po restitucích v roce 1990 se vrátil na rodný statek

• v roce 2021 žil Rudolf Kolář na své farmě v Lovětíně

Rudolf Kolář se narodil 28. ledna 1947 v Jindřichově Hradci. Pamětníkův otec Rudolf pocházel z nedaleké obce Lovětín na Jindřichohradecku, kde hospodařil na gruntu zděděném po rodičích. Matka Jiřina, rozená Ondřejová, vyrůstala rovněž na statku – v nedaleké Hostějevsi. Kolářovi obdělávali dvacet hektarů polí, luk a lesů, starali se o patnáct krav, čtyři chovné svině, tři koně a drobné zvířectvo. Otec Rudolf měl na místní poměry solidní vzdělání. Absolvoval zemědělskou školu v Jindřichově Hradci, Švehlovu akademii v Praze a Vysokou školu zemědělskou v Brně.

Jeho hospodářství nepatřilo k největším, dosahoval ale vysokých výnosů. Smlouvu o převzetí statku uzavřeli s rodiči Vincencem a Marií Kolářovými v roce 1946. Farmu vybavili moderními stroji, například automatickým dojením, elektrickými ohradníky či mlátičkou, již obsluhovaly pouze dvě osoby. Rudolf vystavěl nové sýpky. Plánoval, jak statek sídlící v bývalém šlechtickém stavení, na němž hospodařily generace jeho předků, zvelebí a předá synovi Rudolfovi.

Otec se rozčílil a předsedu vyhodil

Nedlouho po komunistickém puči v roce 1948 vzniklo v Lovětíně jednotné zemědělské družstvo (JZD). Rudolf Kolář družstevní hospodaření odmítal a vstupu do JZD se bránil. Podobně jako jiné soukromé sedláky jej komunisté začali šikanovat a nutit k podpisu přihlášky do družstva. V rámci scelování pozemků mu jeho pole vyměnili za méně úrodnou, roky neobdělávanou půdu. Když otec nebyl doma, přicházeli družstevníci do stavení Kolářových a odnášeli si úředně zabavené zařízení a stroje včetně traktoru. Kolářovi pak neměli s čím sklízet úrodu.

Dne 12. srpna 1953 rodinu navštívil předseda JZD František Ráftl a chtěl si odnést roury k řezačce, kterou ukradl před časem. Rudolf pracoval ve dvoře, rozčílil se a předsedu ze svého statku vyhodil. Pro rodiče přijela Státní bezpečnost a otce obvinili, že na předsedu Ráfla šel s železnou tyčí v ruce a vyhrožoval mu zabitím. Zároveň jej okresní prokurátor zažaloval za neplnění předepsaných dodávek.

Lidový soud uznal Rudolfa Koláře staršího vinným a odsoudil jej k nepodmíněnému patnáctiměsíčnímu trestu, propadnutí veškerého majetku a zákazu pobytu v okrese Jindřichův Hradec. Nespravedlivý trest si odpykal ve věznicích v Oslavanech a Jáchymově. Po otcově odsouzení nepřišel nikdo z JZD tři dny nakrmit dobytek a  část zvířectva uhynula. Šestiletý Rudolf pozoroval, jak ztýrané krávy nakládají s koňmi na náklaďák a vezou na jatka. Utratit nechali i dvě staré kobyly. Babička Marie nesla uvěznění syna a ztrátu majetku těžce. Ze stresu ji postihla mozková mrtvice. Pamětníkova matka se zhroutila a děd Vincenc náhle zemřel. V té době u sebe Kolářovi měli i babiččina zdravotně postiženého bratra Vilhelma, o kterého se starali. Snad kvůli němu nechal předseda JZD rodinu i po konfiskaci v části stavení bydlet.

Vystěhování

Po návratu z vězení si otec sbalil v Lovětíně své věci a hned druhý den odjel do Dráchova na Táborsku, kde pracoval jako dělník při regulaci řeky. I přes zákaz navštěvoval Rudolf starší zhruba jedenkrát za čtrnáct dní své blízké v Lovětíně. Přicházel tajně v noci, aby o něm sousedé nevěděli. Kdosi ho přesto viděl a udal. U soudu přiznal dvě návštěvy Lovětína a udělili mu měsíční nepodmíněný trest. V roce 1958 vydal Lidový soud v Jindřichově Hradci matce Jiřině příkaz k vystěhování z jejich stavení. Rudolf s Jiřinou zakoupili zanedbaný domek v obci Klec na Třeboňsku, který postupně opravovali. V té době již babička Marie ani strýc Vilhelm nežili.

Museli jste být pěkná verbež, jinak by vás nevystěhovali

Rudolf navštěvoval obecnou školu v Lovětíně a od šesté třídy pokračoval v Lomnici nad Lužnicí. V obou školách ho spolužáci různě šikanovali. Vyčítali mu kulacký původ a vězněného otce. „Museli jste být pěkná verbež, jinak by vás nevystěhovali,“ slýchával pamětník od spolužáků v Lomnici. Nesměl chodit s dětmi do pionýra či nacvičovat spartakiádu. Po absolvování základní školy měl pamětník na příkaz ředitele nastoupit na zemědělskou školu. Díky otcově intervenci nakonec ředitel povolil Rudolfovi učební obor automechanik. Na učilišti se kantoři dozvěděli z kádrových materiálů o pamětníkově původu. Také zde slýchával nepříjemné poznámky o kulacké rodině.

V letech 1966 až 1968 absolvoval povinnou vojenskou službu v Červené Vodě. Při odchodu domů, v září 1968, se zde setkal se sovětskými vojáky, kteří od srpna 1968 okupovali Československo. V kasárnách se „dočasně“ ubytovávali. Po vojně nastoupil Rudolf do autodílny třeboňských pekáren a dálkově získal maturitu. V roce 1972 se oženil. S manželkou Helenou přivedli na svět dva syny. Bydleli společně s Rudolfovými rodiči v obci Klec.

Nadávky a hanlivé poznámky slýchali Kolářovi i v novém bydlišti. V roce 1977 napadl Rudolfa Koláře staršího před restaurací v Kleci jeden z tamních komunistů Jan Frejlach. Otec se bránil, silně podnapilý komunista padl na zem a zranil se. Úspěšně pak žaloval Rudolfa Koláře za ublížení na zdraví. Rudolf starší odešel od soudu s roční podmínkou. Pamětníkův otec se s vyvlastněním majetku a nespravedlivými rozsudky nikdy nesmířil. Celý život věřil ve změnu poměrů. V roce 1968 se neúspěšně snažil o rehabilitaci. Zemřel roku 1981.

Obvinění z krácení daní

V 80. letech utrpěl pamětník úraz ruky a nemohl již vykonávat práci automechanika. Získal částečný invalidní důchod a začal se živit chovem norků a lišek na kožešinu. Chov se mu dařil, dosahoval vysoké kvality a dobrých výdělků. Od roku 1986 využil možnosti komunisty nově povoleného drobného soukromého podnikání, koupil rozbořenou vodní elektrárnu, opravil ji a získával příjmy z prodeje elektřiny. S manželkou si zažádali o pas a jezdili na poznávací zájezdy do západní Evropy.

Rudolfův chov lišek se stal trnem v oku místním úřadům v Kleci. Neúspěšně požadovali jeho odstranění. Nakonec roku 1989 pamětníka obvinili z krácení daní. Státní bezpečnost provedla u Kolářových domovní prohlídku a Rudolfa zadrželi ve vyšetřovací vazbě v Českých Budějovicích. Rudolf věděl, že žádný předpis neporušil. Naopak, daň odváděl z celých tržeb, aniž by si odpočítával vynaložené náklady. Neúspěšně žádal o přerušení vazby a stíhání na svobodě. Z vězení ho propustili až v lednu roku 1990 na amnestii Václava Havla.

Restituce a obnova rodného gruntu

V roce 1990 požádal Rudolf o navrácení nemovitostí. Zároveň usiloval o náhrady za zabavený movitý majetek. Z dokladů zjišťoval, jaké zvířectvo a stroje otec vlastnil a jednal s předsedy družstev o vydání náhrad. Jeden předseda ho tehdy dokonce nařkl, že likviduje JZD. Po čtyřiceti letech socialistického hospodaření se nacházely budovy statku ve velmi špatném stavu. Společně se svými syny započal pamětník s opravami. Zároveň rozvíjel hospodaření. Od některých restituentů přikoupil či pronajal další pozemky. Obnovy a rozvoje rodinného statku se dožila i matka Jiřina, zemřela v roce 2000. Rudolf se po revoluci právně domáhal očištění jména svých rodičů. Soudy trvaly téměř třicet let.

V roce 2021 žil Rudolf Kolář na svém rodném statku v Lovětíně. Hospodaření předal svým synům. Se sto osmdesáti hektary patřila jejich farma k největším rodinným zemědělským podnikům v okrese. „Buďte sami sebou, věnujte se svému oboru, dělejte, co umíte, čemu rozumíte,“ vzkázal Rudolf Kolář ve svém poselství nastupujícím generacím.