„Třináctého dubna 1950 se mnou zatřásl jeden muž se samopalem na prsou, na posteli, o půlnoci. Když jsem se probral, tak řekl: ‚Vemte si svoje osobní věci a do přízemí, tam vám řekneme další.‘ Tak jsem si vzal soukromé věci. No, a pak sem sestoupil do té křížové chodby v přízemí vedle kostela, tam nám řekli, že nás odvážejí tamodtud pryč, abychom si vzali všecky svoje soukromé věci, a naložili nás do autobusu a vezli nás tenkrát do Broumova. A tam zjistili, že tam nemáme co dělat, že máme jet do Králík, protože tam ty mladší ročníky kluků, ty byly delegovány do Králík, do toho kláštera, protože ho měly… Měli jsme ho připravit pro později internované starší kněze.“
„Mě na tom zajímalo – když jsem k tomu přistupoval jako k tabule rase –, jak se srovnává to bolševické jsoucno, ta přítomnost, s tou pravoslavnou tradicí. A zjistil jsem, že každý Rus vlastně je aspoň trochu pravoslavný, že tam ten soudruh Stalin toho moc nezmohl. Byl to jednak Gruzínec, to já jsem študoval gruzínštinu… Takže s nimi moc nezamával. To bylo zajímavé sledovat. Já jsem měl taky štěstí, poznal jsem tam pár dobrých přátel. Anatolij Turilov byl potom význačný vědec v literatuře a jazyce, takže to jsem měl štěstí, že jsme spolu přátelili. Leccos jsem se tam dozvěděl, k čemu bych jinak nepřišel. Třeba takové věci, že mě zavedl do Zvenigorodu, což bylo poutní místo od Moskvy asi… Tam se jelo vlakem pár stanic, pak se šlo kus pešky do kopců. To byl silný zážitek, ten Zvenigorod.“
„Ten posun byl v tom, že šlo o to, aby šlo o překlad a ne obtisk, protože ty staré překlady, jejichž autoři se někdy domnívali, že je třeba ten latinský text do té češtiny v podstatě obtisknout, tak v tom smyslu byly v nové době špatně použitelné. Takže jsme se snažili, aby ten překlad liturgie do češtiny byl skutečně český a nikoliv takový nějaký amatérsky mechanický.“
Václav Konzal se narodil 13. prosince 1931 v Praze. Od roku 1941 pobýval v internátní škole při klášteře redemptoristů na Svaté Hoře u Příbrami. V letech 1950 až 1952 byl internován v centralizačních klášterech a v táboře nucených prací na Křivoklátsku, poté pracoval ve stavebnictví. Roku 1953 dokončil gymnázium a byl přijat na FF UK, kde studoval ruský a gruzínský jazyk. V letech 1960 až 1970 pracoval jako dokumentátor, od roku 1970 jako vědecký pracovník Slovanského ústavu ČSAV. Jakožto člen Pražské překladatelské skupiny převedl spolu s Bonaventurou Boušem a Jiřím Mášou do češtiny většinu dodnes užívaných liturgických textů. Je uznáván i jako filolog, byzantolog a paleoslovenista, autor řady překladů, studií a slovníkových hesel. Byl členem tajné skautské organizace a podílel se na činnosti skryté církve. Stal se nositelem Ceny Rudolfa Medka. Václav Konzal zemřel 3. listopadu roku 2020.
