Marta Košťálová

„Já jsem také byla totálně nasazená.“ – „A kde?“ – „V Karlíně, v ČKD Dukla Karlín. A to bylo právě, tady mám pracovní knížku, támhle v tom šuplíčku, a to bylo právě nasazení. Dělaly se tam letadla Siebely, dopravní letadla Siebely. No, bylo to hrozný. Na třísměnný provoz. Nejdřív jsme se museli naučit, co máme dělat. Vrtat na plechy z toho nerez plechu. Dural se, myslím, jmenoval. Dural. Ne dural, ne. A ještě byl jeden, no já si vzpomenu za chvíli. A tam jsem byla taky až do tý války, že jo, když byl konec války. To vám můžu ukázat tu knížku, pak vám ji ukážu, já ji mám tady na kraji.“ – „To muselo být pro vás namáhavý, ta práce.“ – „Za prvé dost namáhavý. My jsme to teda nezvedali ty těžký věci, to zvedal jeřáb, že ano. Ale ta práce sama o sobě. A hlavně šest set vzduchových kladiv tam bylo. Se nýtovalo všechno. To byly nýty, který byly v mrazírně, jaksi v mrazáku, dneska se říká. V mrazáku. A musely být zmrzlé. A ty se musely propojit, ten plech těmi dirkama na tý kostře. Víte. My jsme museli vrtat ty plechy na tý kostře takhle.“