Otce nacisti popravili. Matka se ukrývala až do konce války
Stanislav Kostiha se narodil 19. března 1939 v Ostravě. Tatínek, katolický farář Václav Kostiha, se zamiloval do maminky Hedviky Hanzelkové, která byla jeho hospodyní, ale stál jim v cestě slib celibátu. Musela skrývat nejprve těhotenství a následně i narození syna, s nímž se na faru Václava Kostihy již nevrátila. Šest týdnů po narození ho dala adoptivním rodičům. Stali se jimi bratr Václava Kostihy Stanislav Kostiha s jeho ženou Blaženou. Od dubna do června roku 1942 ukrýval tatínek na své faře ve Ždánicích velitele výsadkové skupiny Zinc, parašutistu Oldřicha Pechala. Po jeho zatčení si přišlo gestapo i pro samotného Václava Kostihu a rovněž Hedviku Hanzelkovou, které se ovšem podařilo uprchnout. Až do konce války se musela ukrývat. Tatínka Václava 1. července 1942 nacisté v Kounicových kolejích v Brně popravili. Adoptivním rodičům se podařilo změnit Stanislavu Kostihovi rodný list a před gestapem ho uchránit. Vystudoval ekonomický směr na Vysoké škole báňské v Ostravě a ještě jako student se přihlásil k práci na dole Vítězný únor u Mostu. Společně se svou ženou Boženou Kostihovou se po seznámení s mosteckým farářem páterem Radimem Hložánkou zapojili do rozmnožování samizdatové církevní literatury. Po prozrazení pátera Hložánku zatkla Státní bezpečnost a odsoudili ho na 20 měsíců ve věznici. Stanislav Kostiha s manželkou Boženou vyvázli bez trestu. Celý život pracoval v hornictví, nejprve v podniku Vítězný únor a později v Mostecké uhelné společnosti. V době rozhovoru v roce 2023 žil v Mostě. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře ze Statutárního města Most.