Bohumil Kovařík

„Po zatčení nás odvezli do Olomouce do vazby. Na kobce jsme byli tři. Čtrnáct dní se nic nedělo a občas nás zavolali k výslechu. Byl tam jeden vyšetřovatel a zapisovatelka. Někdy nám vyhrožovali. Ale po mně toho moc nechtěli, protože všechny informace měli už od Olšaníků.“

„Soudruzi chodili po dvou a přesvědčovali, jak je výborné společné hospodaření. Otec je domů vůbec nepouštěl. Prostě před vraty venku a hleděl to rychle ukončit. Já jsem samozřejmě věděl, o co jde, a nevěřil jsem tomu, ale celkem se mě to nedotklo. Vystěhovali rodinu mého spolužáka z domu číslo 4 Kameníčkovi. Nevzpomínám si, které další rodiny, to ví můj bratr, který tam bydlí. Kdežto já jsem v devětašedesátém sbalil kufřík a odjel do Rakouska s tím, že jsem věděl, že už se nevrátím.“

„Noc jsem přečkal v čekárně na tramvaj na nádraží. Ráno ve čtyři, když se rozsvítilo, jsem se přemístil. Abych nebyl nápadný, vzal jsem si jenom malý kufřík s věcmi na dva dny. Vyměnil jsem si peníze za stokorunu a dostal 42 šilinků. Nebyl jsem boháč. Dal jsem si gulášovou polívku a rohlík. Kufřík jsem dal do úschovny a šel se porozhlédnout po Vídni. Posadil jsem se na zahrádku u restaurace, a protože noc byla špatná, za chvíli jsem usnul. Vzbudil mě číšník a zeptal se mě, jestli jsem turista, nebo jestli zůstávám. Odpověděl jsem, že zůstávám.“

„Setkal jsem se s bratrancem Josefem (Olšaníkem). Tehdy měl myslím 17 roků a studoval průmyslovku v Olomouci. Protože jsem neměl ten režim v lásce, tak jsem se zeptal, jestli Lumír (Pavlík) chce vědět, a nabídl jsem, jestli něco potřebuje, tak mu dám nějaké údaje z vojny. Později jsem mu dal počty aut a letadel a kolik tam bylo ruských bombardérů. Pak to našli při prohlídce u bratrance. Dostal jsem za to 8 roků za vyzvědačství a nedovolené držení zbraně. Měl jsem dvě pistole.“

„V únoru byli zatčeni Olšaníkovi a v březnu sebrali mě, otce a bratra. Za tři měsíce se konal soud. Dostal jsem osm roků, bratr šest a otec pět. Proti mamince neměli žádné důkazy. První polovina usedlosti propadla státu a druhou darovala maminka družstvu. Sama by se o ni totiž nebyla schopná postarat.“