Ladislav Koza

„Když jsem zdrhnul domu, a to bylo štěstí, protože otec, než ho Němci potom úplně vyrazili, byl u tý policie na Kladně. A když jsem zdrhnul, tak on za takový tři dny měl hlášení na policii, že jsem utek z Německa. Věděli, že mám bydliště na Kladně, tak že mě maj poslat, že mě hledají. Tak jsem šel dobrovolně, v pořádku jsem odjel a byl pokoj. Tam jsem dostal pár facek, že jsem zdrhnul, a šel jsem dělat.“ -- „A kdo vás fackoval“ -- „Ten mistr, nebo co.“

„Vždyť to říkám, asi třikrát nebo čtyřikrát jsem zdrhnul z Německa. A přes hranice, protože mě nepustili s tou ‚kenkartou‘ (die Kennkarte, pozn. aut.), mě nepustili do Čech, tak mě tady v Bílině..., jsem dojel do Bíliny, do Chotějovic. Tam byla firma, která vozila do Čech uhlí. S těma nejdřív v kabině až do Loun, před Lounama, tam byla hranice Sudet, tak tam mě vyndali, dali mě na fůru, zaházeli trochou uhlí a přejel jsem hranice. No, jak říkám, to byly skopičiny.“

„Na Kladně průmyslovák zastřelil vojáka Kniesta, se jmenoval ten voják. A Němci udělali takovou akci, že zavřeli všechny střední školy. To znamená průmyslovku, obchodní a učitelskej ústav. Tak jsem neměl co dělat, tak jsem dělal na šachtě. To si pamatuju. Pak jsem dělal v ocelárnách taky. Pak jsem taky jezdil do Prahy, protože rodiče nechtěli, abych dělal samý takový těžký práce, no tak jsem sháněl místo v Praze a tam jsem se dostal k firmě Baal film.“

„Tam přijeli Rusáci na tanku do tý ulice. My jsme jim říkali: ‚Tam se střílí.‘ To nezapomenu. Tam lítaly kulky, fakt, čestný slovo, tam lítaly kulky. Ten Rusák... Vylezli z toho tanku, slezli, šli k těm vratům... Tam byly takový vrata. Kopli do toho, kopali, otevřeli... On tam vešel, my tam hlídali, byli jsme tak vyplašený, že bysme to bejvali zastřelili všechno. A oni tam šli, jestli se střílí nebo nestřílí... Ti si snad vůbec nevážili života, nebo byli namazaný.“