Václav Krajník

„Protože jsem byl technicko-hospodářský pracovník, musel jsem chodit na prověrky.“ – „To bylo v jakém roce?“ – „V roce 1970, 1971 i 1972, to snad trvalo tři roky ty tvrdé prověrky. Posazeno bylo vedení, komunisti i ROH.“ – „Vedení teplárny?“ – „Ano. Komunisti byli z celozávodního výboru, z podnikového výboru, to nebyli jen ti naši komouši, které jsme znali a kteří by eventuelně byli i shovívavější. Ptali se, proč jsem lezl na komín. Říkal jsem, že to bylo z mladické nerozvážnosti, to mi bylo dvacet roků, to víte…“ – „A kdo vám to vyčítal? Z poznámek, které jste mi dal k dispozici před natáčením, tak to byli ti lidé, co vám tleskali.“ – „Ti tam byli a ti mě potom prověřovali. Předseda ROH, předseda KSČ a říkali tytyty. Došlo to tak daleko, že jsem se jednou naštval a řekl jsem: ‚Hele, ty jsi mě posílal, když jsem chodil do tý školy do Prahy…‘ Zmínil jsem se o tom, že mi nabízeli plán píšťaly, že bychom mohli houkat a měli vysokotlakou píšťalu, která by byla slyšet široko daleko… Pak už to bylo v době, kdy to nebylo aktuální. A takhle jsem to řekl a od té doby tenhle pán, který byl ve vedení energetiky, řekl: ‚Soudruzi, já myslím, že soudruh Krajník nám řekl už všechno.‘ A začal mít strach on.“

„Na ten komín jsem už jednou lezl, věděl jsem, co mě čeká. Je to fyzicky náročné a ještě je náročné, že se člověk bojí a těch šprinclů na žebříku se drží, tak pak ho nejvíc bolí ruce.“ – „Jak byl komín vysoký?“ – „To byl ten starý stometrový komín. Když jsme vylezli nahoru a začali jsme to přivazovat, tak přiletěl vrtulník a obletěl komín. A to jsme opravdu měli nahnáno, protože tam není kam se schovat.“ – „A to byl sovětský vrtulník?“ – „Ano, sovětský, to byli Rusáci. Když jsme slezli dolů, byli jsme rádi, že jsme živí. Asi dvakrát se mi o tom ošklivě zdálo, že mě honí vrtulník nahoře na komíně. To bylo to jediné hodně ošklivé.“