Marie Králová

„Z půdy našeho domu jsme se v noci dívali na Ostravu, jak z nebe padaly lesklé stromečky. To aby letadla měla Ostravu lépe osvětlenou. U nás žádné velké boje ještě nebyly. Jindy, když jsme byly s kamarádkou na naší půdě, uslyšely jsme americká letadla. To byl tak krásný zvuk. Obě jsme se dívaly z okna a najednou začaly kousek od nás padat bomby. To jsem v životě nepoznala. Tlaková vlna nás odhodila a přitlačila k zemi. Letadla potom dál bombardovala opavskou nemocnici. Sousedka byla s malou dcerkou v prádelně, kam zrovna dopadla bomba a obě je zabila. V bývalé orlovně, která se využívala na místo kostela, byla vystavená jejich těla. Kostel už tehdy nestál, byl zničený. Letadla občas přiletěla a nějaká ta bomba spadla. Ale z počátku jsme válku tak nevnímali.“

„Chtěla jsem mluvit o školách. Když začala druhá světová válka, Němci v Kylešovicích vytvořili novou německou školu. Naši rodiče nám vymohli, abychom chodili do té staré české. Ředitelem byl Němec Kindlar z Kylešovského kopce. Když jsme ho potkali, museli jsme zvednout ruku a pozdravit: ‚Heil Hitler‘. Jenomže to jsme nechtěli, tak jsme se snažili, abychom ho nepotkali. A když měl Adolf Hitler 20. dubna narozeniny, měli jsme v orlovně oslavy. Tehdy už byl Orel zrušený. Náš ředitel tam přišel v oranžové nacistické uniformě.“