Josef Kraus

„Rozhodující bylo to, že tehdy prezident Svoboda, z pohnutí mysli, nebo když komančové zjistili, že jim utíkají mozky, já jsem teda nebyl žádný mozek, tak vyšly dvě výzvy beztrestně se vrátit. Já jsem tohoto využil plus beztrestně jsem dostal dodatečně pas, který mi tady žena vyřídila. Kdyby toho nebylo a kdyby měla touhu jít tam za mnou s dcerou, tak bych se nikdy nevrátil. Ale tohle mne zlomilo a já se strašně těšil.“

„Já jsem si říkal, aby nebyl problém mezi Jugoslávií a Západem. Tak jsem docestoval do Bělehradu, to byl zlom, tam jsem šel na švýcarské a německé zastupitelství, že jsem utečenec. Oni říkali: ‚No jo, před bolševiky utíká,‘ a všude mi dali měsíční vízum. Takže jsem přešel do Švýcarska, prošel jsem si Alpy a skončil v Lucernu, kde jsem se přihlásil na úřadě a sešel se s dalšími asi padesáti emigranty. Ale ti byli mnohem slavnější než já, mistr sportu, baletka. A to bylo v každém švýcarském městě, krásně se k nám chovali. Většinou jsem jezdil stopem, dokonce mi nějaká paní dala nějaké prášky, kdyby mně bylo špatně, strašně nás ty lidi měli rádi v té době. A když jsem v tom Lucernu vystupoval z vlaku, strašně jsem se divil, že jsem nebyl sám, jak jsem říkal, bylo nás už několik, aniž bychom se znali. A tam byly červené koberce, československá vlajka a hymna se hrála a oni brečeli, my otrhaní, a starosta Lucernu brečel víc než my všichni.“

„První tatínek továrník, druhý tatínek kulak, to se na mně podepsalo tak, což se dnes dost špatně chápe, že jsem nemohl studovat. Pak jsem se náhodou dostal na zemědělskou školu, kde mě odvolali na vysvědčení ve druhém ročníku: ‚Odvolán z kádrových důvodů ze studií.‘ Kdo mě odvolal? Nějaký okresní výbor partaje, nebo kdo. Ale on to člověk v patnácti šestnácti letech tak nebere. Tak jsem si šel vylepšit kádrový posudek do Semtína, kde jsem dva roky pracoval na směny. Ale ten posudek jsem si nenapravil, naopak, měl jsem těžký úraz, spálenou nohu, spadl jsem do sudu s asfaltem. Dostal jsem se ze Semtína a začal jsem, naštěstí to už po těch letech povolili, studovat dálkově a večerně gymnázium. A současně hrát ochotnické divadlo. A něco zlé je i pro něco dobré. V tom Semtíně, kde jsem byl de facto totálně nasazen, jsem se seznámil s amatérskými kolegy komedianty. A hráli jsme tenkrát pod Semtínem, což asi bolševikům nevadilo, amatérsky, ochotnické divadlo.“