Hana Krejčová

* 1923

  • „Byly jsme dvě sestry a mě jako starší vybrali do Německa. Z naší vesnice jelo osm holek. Přijeli jsme do Halle a hned nás hodili do sauny. Kluci a holky byli zvlášť. Některé holky měly měsíčky a krvácely. Nic nepomohlo, omdlévaly. Pak nás vyvedli na dvůr a sedláci si nás chodili vybírat na práci. Brali si ty silné a mě si nikdo nevybral. S jednou holkou jsme šly na ruský lágr. Bylo to tam hrozné. Dívala jsem se, že někteří kluci byli opuchlí z hladu. Jídlo bylo strašné. Potom jsme chodili asi pět kilometrů do práce a s námi, abychom neutekli, doprovod.“

  • „Chytli jsme poslední vlak, co odjel do Československa. Do Prahy jsme dojeli. Němci už tehdy byli maličcí a moc nekontrolovali. Jen chlapům koukli na papíry a mávli rukou. Já jsem seděla bokem. Z Prahy jel každý na svoji stranu. My jsme dojeli do Jablonného v protektorátu a vedlejší Jamné bylo ještě v Sudetech. Jedna paní vezla pro dceru do Těchotína nějaké maso a kontrolovali ji. Táta mě popadl a prošli jsme bez kontroly. Měli jsme štěstí. Když jsme přišli k rodičům manžela, tak zrovna obědvali. Děda letěl s bramborákem a už nám ho podával.“

  • „Tak jsem si myslela, že nějakou korunu za ten měsíc vydělám. Chodil tam (sovětský) důstojník. Říkala jsem, ať mu neprozradí, že jsem Ruska, protože oni na tohle byli hrozní. Prala jsem venku a oni se s ním bavili a pak mě volali, protože mu nerozuměli. Důstojník se mě ptal, co tam dělám a že si zítra vezmu věci a pojedu domů jedním konvojem. Představte si, že já jsem v noci utekla z Jablonného do Jamného. Děda mě ráno sebral a prvním vlakem odvezl do Králík za tátou (budoucím manželem).“

  • Full recordings
  • 1

    Králíky, 12.09.2018

    (audio)
    duration: 03:03:08
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V nuceném nasazení našla životní lásku

Hana Krejčová
Hana Krejčová
photo: archiv pamětnice

Hana Krejčová, dívčím příjmením Radenko, se narodila 18. dubna 1923 v obci Dolynka v Záporožské oblasti v Ukrajinské sovětské socialistické republice. Zatímco matka pocházela z tohoto kraje, otcova rodina do něj prý uprchla během bolševické revoluce z oblasti Uralu. Po obsazení rodného kraje nacistickou armádou musela Hana ve svých devatenácti letech nastoupit na nucené nasazení a opustit rodnou Ukrajinu, kam se už nikdy natrvalo nevrátila. Odtrhli ji tehdy od rodiny a naložili do nákladního vlaku mířícího do města Halle v nacistickém Německu, více než dva tisíce kilometrů od domova. Zažila tam hlad a ponížení, brutální zacházení v sovětském lágru, těžkou práci a nespočet náletů spojeneckých bombardérů. Našla si tam ale také životní lásku, Josefa Krejčího, s jehož pomocí se v dubnu 1945 dostala do Československa. Několikrát se jí pak podařilo vyhnout transportu do Sovětského svazu a v prosinci 1945 se za Josefa Krejčího provdala. Jak sama říká, prožili spolu láskyplných sedmapadesát let a smrt manžela v roce 2002 pro ni byla nejtěžší chvílí v životě. V roce 2018 žila v Králíkách.