The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Olga Křivková (* 1917)

• narodila se 7. února 1917

• otec byl zdatný obchodník, rodina patřila k bohatší městské vrstvě

• vdávala se v roce 1941

• 1942 – jejich dům v Pardubicích zničen během bombardování

• její muž nastoupil do armády, ale odmítl vstoupit do KSČ, a tak byl propuštěn

• celý život zůstala v domácnosti, vychovala čtyři děti

Olga Křivková, rozená Vlčková, se narodila 7. února 1917. Její otec byl úspěšným obchodníkem – jako učeň procestoval celou západní Evropu, naučil se italsky, francouzsky a německy. V Pardubicích pak provozoval obchod s domácími potřebami, který nazval Delikatesní zboží. Rodina patřila k vyšší střední třídě, což Olga Křivková dokazuje i tím, že jako malá chodívala hrát s otcem tenis. Jinak byla také aktivní členkou Sokola. Vyučila se švadlenou. 

Všechno se zhroutilo do jedné díry

V roce 1941 se vdala za finančního kontrolora a pořídili si domek na Višňovce v Pardubicích. Do rodinné idyly však brzy zasáhla druhá světová válka. Protože bydleli poblíž průmyslového podniku Paramo, který byl občas bombardován, utíkali se schovat do nedalekého krytu v lese v Pardubičkách. Když se pamětnice se svým mužem jednou vracela, našla dům v troskách. „Čtyři bomby mylně zasáhly náš dům a všechno se zhroutilo do jedné díry,“ vypráví Olga Křivková. Nepodařilo se jim zachránit téměř nic, zůstalo jim jen oblečení, které měli právě na sobě.

Situace pro ně byla o to těžší, že pamětnice měla ročního syna a teprve čtrnáctidenní holčičku. Nastěhovali se proto k její tetě na Tyršovo nábřeží v Pardubicích, kde rodina strávila zbytek války. Pomohli jim i známí a sousedé, kteří jim nosili jídlo a šaty. „Kdyby se o nás tehdy nepostarali známí, tak jsme to nepřežili – tehdy byla taková soudržnost,“ dodává pamětnice.

Tetin dům sdíleli s německou rodinou, ale vztahy prý měli výborné, protože Němci se s nimi dělili o potravinové příděly. „Oni měli třeba přísun všelijakých sýrů, a to nám vždycky z toho, co dostali, něco dali,“ vypráví Olga Křivková.

Její muž nastoupil po válce do armády, kvůli rozporům s nadřízenými a odmítnutí vstoupit do KSČ byl však propuštěn. „Můj muž i celá rodina jsme pak žili s černou tečkou. Někteří lidé se nám i začali vyhýbat,“ vzpomíná Olga Křivková. Její muž poté pracoval jako dělník v Kovopodniku a pamětnice zůstala v domácnosti. Vychovali spolu čtyři děti, v roce 1983 její muž zemřel na rakovinu.