Jana Krychová

* 1954

  • „Nevím, jak dlouho to plánovala. Ta parta hašišáků za ní chodila do práce. O čem se bavili, nevím. Mezi ně jsem nikdy nezasahovala, ale byl to šok. Nikdo to nečekal, nikdo nic netušil. Nějakým způsobem to tajně plánovali. Vůbec jsme to netušili.“ – „S nikým jiným z té party jste se nesetkala?“ – „Znala jsem je vzdáleně. Vím, že za ní chodili. Pozorovala jsem to, ale v osobním kontaktu jsme nikdy nebyli. Jenom já s ní, ale že bychom se bavily o věcech, které by směřovaly k tomu činu, to nikdy. Nic nenasvědčovalo tomu, že se něco takového plánuje. Blesk z čistého nebe.“ – „Jakou roli měla v té partě nebo v tom celém případu?“ – „Čekala dítě, myslím s tím Vochomůrkou. Porodila a ten únos se konal v době, kdy měla tříměsíční dítě, a pistoli do letadla propašovala v zavinovačce toho dítěte. Takhle ji dostala do letadla. Tenkrát neexistovaly rámy, rentgeny a kontroly. Takhle vás sice osahali, ale nějaké důkladné prohlídky… tenkrát to nebylo tak přísné. Nebyl problém se dostat až do kabiny pilota. Do té doby to nebyl žádný problém. Až potom, po únosech, se to zpřísnilo. Nevím, kdo to vymyslel, ale bylo to hodně chytré. Byla si jistá, že do zavinovačky nikdo koukat nebude. Nabitá pistole byla v zavinovačce s tím dítětem. Takhle ji pronesla do letadla.“

  • „Mám hezký zážitek z koncertu Johnnyho Cashe. Byla jsem na dvou, byl tu v Praze dvakrát se svojí rodinnou kapelou, dá se říct, a mám zážitek ze Sportovní haly, kde se odehrály dva jeho koncerty. Myslím, že to bylo v 75. roce, nevím to teď přesně. Nikde jste nekoupil v obchodě jeho desku, nikde nebyl žádný plakát, nikde nebyla žádná reklama, že je koncert, a hala byla totálně natřískaná a vyprodaná. Lidi prostě věděli, dokázali si lístky sehnat. Stál na pódiu se svojí kapelou. Měl tam i svého syna, June Carter Cash, jeho žena, a tak dále. Pod pódiem stál kordon policajtů, takhle jeden vedle druhého tam stáli a hlídali, aby, nedej bože, si fanoušek neběžel pro podpis. Lidi měli s sebou schované americké vlajky. Když jste vytáhl americkou vlajku, tak policajt přiběhl a už vás sebral. Vyvedl ven. Nedala se tímhle způsobem nějak projevit sympatie k Americe, k americké kapele, k Johnnymu Cashovi. Musel jste tam prostě sedět jako trubka. Nějaké velké ovace nebo nějaké velké sympatie projevovat nešlo, protože si vás vytáhli pěkně z toho davu. Prostě tam stáli a pozorovali, jak se dav chová, jak se ti diváci chovají.“

  • „Vyrazili jsme na takzvané předpremiérové kino U Hradeb. Jestli víte. To bylo takové trochu luxusní kino. Tam už lístky stály pětadvacet korun, přitom v normálním kině jste dali korunu, tři koruny. Už to bylo takové luxusní kino, kde dávali filmy západní, které už pak dál nešly do distribuce. Takže jste ho viděl třeba jen jednou a pak už vám ho nikde nepromítli. Já si pamatuji, že jsme tenkrát šli s celou partou na Báječní muži na létajících strojích. To si pamatuju jako dnes. A v tom roce byly volby. Byly komunistické volby. Víte asi, co byly tehdy volby. Asi jako dneska volby v Rusku. To by se dalo bez problému přirovnat. Bylo jasně dané, kdo vyhraje. Nebyla žádná volba, žádná opozice, nic. Takže to byla prostě šaškárna. Před každým filmem byl filmový týdeník. Teď tam byl Štrougal a házel tam ten lístek. Tenkrát jsem to nějak nepatřičně nahlas začala komentovat. Zezadu mi takhle poklepal na rameno úplně cizí člověk a říkal: ‚Tak, paní, po filmu si promluvíme.‘ Ti fízlové byli nasazení všude, kde bylo větší srocení lidí. To bylo ve frontě na maso, u kadeřníka, to bylo třeba i v tom kině, i v divadle. Všude jste měl fízla. Byli všude. Nemusel se nijak projevovat. Nemusel jste o nich vůbec vědět, ale když jste se sami nějak projevili, tak vám to dali najevo. Tenkrát si pamatuju, že nevěděl, že mám s sebou partu lidí. Šli jsme do šatny pro kabáty a on stál pořád za mnou. Pořád mě sledoval. Tak jsem říkala: ‚Já musím nějak zdrhnout. Co teď?‘ Tak jsme na sebe nějak s tou mojí partou mrkli. Rychle mi vzali kabát, byli vepředu. Tak jsem popadla kabát a tomu fízlovi zdrhla. Ale stejně jsem měla pocit, že ho mám pořád za sebou. Přeskakovala jsem z jedné tramvaje do druhé. Vím, že jsem se z kina vrátila tenkrát o půlnoci. Maminka byla ze mě úplně šedivá. ‚Kde jsi? Vždyť kino už dávno skončilo…‘ Říkala jsem: ‚Maminko, šel po mně fízl.‘ Byl to hodně nepříjemný pocit, ale takhle to bylo, byli opravdu všude.“

  • Full recordings
  • 1

    ED Praha, 02.11.2023

    (audio)
    duration: 01:56:52
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Nekažte si život, odpovězte neutrálně!

Jana Krychová v roce 1979
Jana Krychová v roce 1979
photo: archiv pamětnice

Jana Krychová se narodila 14. srpna 1954 v Praze v nelehké době a složité rodinné situaci. Její otec Jiří Sudík byl kvůli rodinnému majetku považován za kulaka, když po komunistickém převratu v roce 1948 znárodnili a zničili dědečkův velkostatek v Bykoši u Berouna. Druhý dědeček, otec maminky Bohunky Sudíkové, pracoval jako kuchař pro šlechtický rod Schwarzenbergů na zámku Hluboká do roku 1939, kdy zámek zabavilo gestapo. V roce 1961 se pamětnice jako žačka základní školy zúčastnila vítání Jurije Gagarina v Praze. Vnímala to však s velkou nevolí, protože jí maminka vštěpovala už od dětství silný odpor ke komunistickému režimu. Vyprávěla jí například o procesech z padesátých let. Jana Krychová proto později zahodila legitimaci SSM a nechtěla vstoupit ani do KSČ. V září roku 1968 byla svědkem natáčení amerického filmu Most u Remagenu nedaleko Prahy, které hlídala sovětská okupační vojska. Do učení nastoupila v roce 1969 jako kuchařka v hotelu Ambassador na Václavském náměstí v Praze. Účastnila se nepokojů během oslav vítězství československých hokejistů na mistrovství světa ve Stockholmu v roce 1969. Její kolegyní v hotelu byla Olga Setnická, členka skupiny únosců, kteří se v roce 1972 zmocnili letounu L-410A Turbolet, s nímž emigrovali do západního Německa. Během incidentu zastřelil únosce Lubomír Adamica kapitána letounu Jána Mičicu. V roce 1978 se pamětnice stala svědkyní neopakovatelného koncertu Johnnyho Cashe ve Sportovní hale v Praze. V době rozhovoru v roce 2023 žila v Košťálově na Semilsku.