Marie Krycnerová

Po válce se otevřely pedagogické školy, já jsem šla, já jsem šla na vysokou školu, ludělala jsem zkoušky. A pak tam přišel otec pana Rumla a pan Losický, toho ale neznáte, on umřel brzo po revoluci. No a začali říkat o svazu mládeže a kdo tam půjde. No tak se hlásili a pak, kdo tam nepůjde, já jsem se přihlásila, že tam nepůjdu, protože jsem byla skautka, tak jsem nemohla jít do svazu mládeže. Tak mě okamžitě vyrazili z tý školy, aniž bych šla na první přednášku."

No, horší bylo to, když začaly nálety. Když jsme chodili normálně do Lupáčovky, do Lupáčovy školy, to je pod Olšanskými hřbitovy, čili je to rozhraní Žižkova a Vinohrad, tak jsme zažili nálet. Ten únor čtyřicet pět, kdy skutečně padaly bomby. A protože v naší škole byla přísun plynu a elektřiny, tak jsme nesměli mít kryt, tak nás vypouštěli o něco dřív, my jsme zůstali na kopci Svatého Kříže mezi Žižkovem a Vinohrady a viděli jsme, jak padaj bomby. Tak to byl šok.