Mně se stejská i teď, když si vzpomenu!
Download image
Libuše Kubinová, roz. Krámská, pochází z Českého Malína na Volyni. Její rodiče měli hospodářství, tatínek navíc ševcoval. Rodině se dařilo dobře, ale protože otec byl ze tří synů, musela se z Malína odstěhovat do nedalekého Zborova. To Krámským nejspíš zachránilo život. Libuše má na Malín živé vzpomínky, tady šla do školy, tady se účastnila poutí a průvodů. Do školy, kde se učilo polsky, ale kde byl také český učitel, chodila ráda, tím spíše, že otec trval na tom, že se děti mají pořádně učit. Doma se u Krámských mluvilo zásadně česky, ale všichni se domluvili také polsky, ukrajinsky a tatínek navíc rusky. Začátek války zažila rodina už ve Zborově. Protože se jim dařilo dobře, nestrádali, ale postupně museli krmit vojáky všech tří armád, německé, sovětské i ukrajinské UPА, a k tomu také partyzány, kteří operovali v okolí. Nálety na nedalekou vesnici Pjeň přečkali schovaní ve sklepě. Později z okna viděli vojáky, kteří 13. července 1943 vypálí Český Malín. Zahynuli tam dva otcovi bratři s rodinami a také jeho sestra. Za dramatických okolností se podařilo zachránit Libušinu bratranci a několika kamarádkám. Po válce se Libuše už nevrátila do školy, ale pomáhala rodičům pracovat v hospodářství. Roku 1947 se celá rodina Krámských, stejně jako mnozí další místní Češi, odstěhovala do Česka. Cesta jim trvala týden, vezli si koně, dvě krávy, prasata, devět slepic a kohouta. Po příjezdu bydleli nejdříve v Broumově, potom v Otovicích a nakonec se usadili v Rožmitále. Libuše se vdala, narodily se jí děti a spolu s manželem pracovala na poli. Dnes žije opět v Broumově, má šest vnuků a několik vnoučat. Do Malína se později podívala celkem třikrát a nikdy na něj nepřestala vzpomínat. Jejím velkým přání je vidět jej ještě jednou.
