Oldřich Kučera

„Estébáci byli na střechách a v různých bytech. Sledovali celou tu akci. Mám dokonce vyfoceného estébáka, jak točí z radnice z jednoho arkýře celé setkání. Nevím přesně, kolik tam bylo lidí, pár stovek. Kolem Trojice [sloup Nejsvětější Trojice] se to shromáždilo. Přijela tam vídeňská televize, čímž zabránila policejnímu zátahu. Na to byli opatrní, dávali si pozor, to by bylo hned v médiích, v televizi na Západě, ne u nás, samozřejmě. Díky tomu to dopadlo tak, že to nerozehnali. Mně se to podařilo celkem zdařile vyfotit. Mám tam fotku lidí, jak tam stojí s kříži. Potom mám fotku, jak asi sedm policistů nese Standu Devátého do radnice. Ale protože jsem nebyl blízko, tak nevím, co se tam přesně odehrálo, ale tu fotku mám. Splnilo to svůj účel. Oni mě zaregistrovali, že tam fotím, i když jsem byl opatrný. Vlítli do toho domu, ale ten je složitý, má dvojité schodiště a není jasné, do jakého bytu vedou které dveře. Pak jsme se dozvěděli, že tam hledali, u různých lidí zvonili, ale na nás do toho bytu netrefili.“

„Ve Varšavě byl nějaký slovenský kněz, už si nepamatuji jeho jméno, asi byl u jezuitů. Studoval v Římě a měl tam kontakty. Jezdilo za ním hodně především Slováků. On tam měl hromady knih. Nabalil jsem, co jsem unesl, co bylo dobré a potřebné. Já jsem se seznámil v Polsku se svojí budoucí ženou. Vozili jsme to k ní. Ona bydlela shodou okolností kousek od hranic v Prudníku. Pak jsme to dělali tak, že jsme se domlouvali na nějaký termín na Biskupské kupě. To je u Zlatých Hor taková hora, kde je rozhledna. Je tam hranice a společné turistické cesty. Dorazil jsem tam s batohem, ona také dorazila s batohem, tím samým. Sedli jsme si tam pod rozhlednou. Chodili tam pohraničníci, ale nijak zvlášť to nehlídali. Chvíli jsme poseděli. Vyměnili jsme si batohy a snesl jsem to dolů. Pak jsem to podle potřeby rozdával.“