The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Lubor Kunc (* 1952)

• narozen 3. srpna 1952 v Gottwaldově (dnes Zlín)

• dětství a mládí strávil v sídlištním bytě v Uherském Brodě

• otec Jiří Kunc v roce 1948 vyloučen Akčním výborem z Právnické fakulty v Brně

• vystudoval Stavební fakultu VUT Brno

• 27. listopadu 1989 v podniku komunálních služeb v Uherském Brodě vystoupil na podporu generální stávky

• člen Občanského fóra v Uherském Brodě

• v letech 1990 až 1998 místostarostou Uherského Brodu

• v roce 2019 bydlel v Uherském Hradišti

„Nebýt pádu komunismu, tak bych zřejmě zůstal u stavařiny, kterou jsem vystudoval, a dělal bych ji pravděpodobně dodnes. Tím, že mě 89. rok vynesl do v podstatě druhé nejvyšší funkce v Uherském Brodě, tak se rozšířil okruh mých zájmů, znalostí, známostí, společenských vazeb. Takže to mě jednoznačně velmi silně obohatilo,“ odpovídá Lubor Kunc na otázku, jak jeho život změnil pád totalitního režimu, k čemuž také tak trochu přispěl. Na konci roku 1989 se totiž zapojil do revolučního dění a byl jedním z prvních členů nově vzniklého Občanského fóra v Uherském Brodě.

Akční výbor vyloučil otce z vysoké školy

Lubor Kunc se narodil 3. srpna 1952 v Gottwaldově (dnes Zlín) jako prostřední ze tří dětí rodičům Jiřímu a Věře. Dětství a mládí ale strávil v sídlištním bytě v Uherském Brodě, který jeho rodiče obývali jako zaměstnanci Slováckých strojíren.

Otec ve strojírnách pracoval v právnickém oddělení a matka dělala strojírenskou konstruktérku. Oba by asi čekala zcela jiná kariéra, ale jejich životy značně ovlivnil rok 1948, kdy moc ve státě do svých rukou převzala komunistická strana. Jiří i Věra tehdy studovali Právnickou fakultu v Brně a plánovali společnou budoucnost. Jenže Jiřího Kunce těsně před závěrečnými zkouškami z vysoké školy vyloučili členové tzv. Akčního výboru Národní fronty z velké části složeného ze studentů-komunistů. Jiří Kunc byl sice premiantem třídy, ale také se netajil protitotalitním smýšlením a své názory veřejně prezentoval. Věra znechucená tehdejším děním a na podporu svého milého ze školy také vystoupila.

Rodiče pamětníka se pak nastěhovali do Uherského Brodu, a protože se otec vyznal v právech, stal se se zaměstnancem právního oddělení. V roce 1968 během tzv. pražského jara odmítl rehabilitaci a udělení titulu, protože nevěřil v reformovatelnost komunistického režimu. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se angažoval v odporu proti okupaci. Po normalizačních prověrkách ho pak přeřadili z právnického oddělení na jinou, podřadnější a hůře placenou pozici, v níž zůstal až do penze.

Dítě sídliště

Lubor Kunc vzpomíná, že rodiče je sice informovali o skutečném dění ve státě a že za železnou oponou existuje svobodný svět, ale varovali je před aktivním odporem. Všem třem sourozencům se tak později podařilo vystudovat vysokou školu. Na život na sídlišti pamětník vzpomíná s velkou nostalgií. Dům stál na konci města hned vedle polí a nedaleko lesa. Okolní příroda se tak stala jejich dětským hřištěm. Lubor se také zapojoval do mnoha sportovních aktivit, a později se dokonce stal členem druholigového uherskobrodského basketbalového družstva.

Stejně jako jeho otec měl i pamětník výborné studijní výsledky, ale v prvním ročníku gymnázia mu hrozilo propadnutí z ruského jazyka. „Nastoupil jsem brzo po 68. roce. První rok jsem z jakéhosi furiantství bojkotoval výuku ruštiny. Měl jsem samé jedničky a dvojky a z ruštiny čtverky až pětky. Potom mi paní profesorka jako rozumná to žena promluvila do duše a nakonec jsem to nějak zvládl na trojku,“ vzpomíná.

Po gymnáziu Lubor Kunc vystudoval Stavební fakultu VUT Brno. Po zkrácené vojenské službě pak osm let pracoval v projekční firmě a následně v investiční sféře ve Státním statku Moravsko-slovenské pomezí. Na začátku roku 1989 přešel do komunálních služeb v Uherském Brodě.

Cesta na radnici

Lubor Kunc sice nikdy nevstoupil do komunistické strany, ale také se nezapojoval do protirežimních aktivit, protože jak sám říká, v Uherském Brodě neznal jediného disidenta. Pravidelně poslouchal rozhlasové relace Svobodné Evropy, a měl tudíž přehled o dění ve světě. Intenzivně vnímal situaci v sousedním Polsku, kde byla povolena opozice a v dubnu 1989 proběhly polosvobodné volby. Tušil prý, že komunismus u nás dlouho nevydrží, ale nemyslel si, že jeho pád přijde tak brzy. Vzpomíná, že v té době se měnili i lidé kolem něj a už se tolik nebáli a mnohem otevřeněji mluvili o politice.

Zásadním zlomem se stalo surové potlačení demonstrace na Národní třídě v Praze 17. listopadu 1989. Protesty se postupně přesunuly z hlavního města i do jiných částí republiky. V Uherském Brodě zorganizoval první mítink Stanislav Zajíček, který se stal vůdčí postavou sametové revoluce ve městě. Lubor Kunc se zúčastnil skoro všech následných demonstrací, ale aktivně se do nich nezapojoval, až do generální stávky 27. listopadu 1989. Ten den vedení komunálních služeb svolalo schůzi všech zaměstnanců.

„Prostě kecy v kleci, cancy, jak demokratizujeme... To bylo poprvé, co se ve mně něco pohnulo, a řekl jsem si, že už ne. Nikdy jsem nebyl lidový řečník, ale přihlásil jsem se. Obrátil jsem se na vedení schůze, ty komunisty a řekl: ‚Přes hluk, šustění a převlékání kabátů, které tu předvádíte, není slyšet, co se děje na uherskobrodském náměstí.‘ Tam bylo oficiálně svolané shromáždění ke generální stávce. Vstal jsem, obrátil se na lidi a řekl: ‚Pojďme na náměstí.‘ Všichni se zvedli a šli jsme na náměstí. A tak to začalo,“ vzpomíná s očividným dojetím pamětník.

Na základě tohoto vystoupení následně Lubora Kunce oslovili, aby se postavil do čela nově vzniklé podnikové buňky Občanského fóra (OF), což přijal. Připojil se pak i do OF v Uherském Brodě a v prvních svobodných volbách do zastupitelstva v listopadu 1990 byl postaven do čela kandidátky. Tak jako ve většině jiných městech i zde OF volby vyhrálo a Lubor Kunc se stal prvním místostarostou. V této funkci pak zůstal osm let. Poté se vrátil zpět do stavebnictví, v němž zůstal až do odchodu do penze.

V Uherském Brodě také se svými přáteli založil občanské sdružení BandR, které podporovalo rozvoj a zkvalitnění kulturní scény ve slováckém regionu. Uspořádali přes tři sta malých koncertů a několik velkých v kulturním domě, kde vystoupily světové špičky blues jako Johnny Winter, Joe Bonamassa nebo Shemekia Copeland. „To nám záviděla celá republika,“ dodává Kunc.

V roce 2019 bydlel s druhou manželkou Janou v Uherském Hradišti.