Margita Lázoková

„Tatínek chodil do té Poľany, ještě byl pořád v tom souboru, ale neuměl moc dobře česky, neznal ty výrazy a tak. Mluvil dobře slovensky, mluvil maďarsky a cikánsky, romsky. A tehdy byl požádán, jestli by neposkytl nějakou pomoc, jestli by nechtěl pracovat, pomáhat [na výboru]. Tenkrát byly obvodní národní výbory, bylo to všude v republice, nebyl magistrát a tak. My jsme patřili pod Brno-střed, obvod Brno I, a tam pracovaly komise pro cikánské obyvatelstvo. Ten název zněl Komise pro převýchovu cikánského obyvatelstva, do dnešního dne mám schovaný pozvánky, co chodily tatínkovi a mně. Tatínek mě jednou pozval, už v mých třinácti letech, vzal mě ze základní školy, abych s ním šla do té komise, že tam něco říkají a řeší a on jim nerozumí, že by byl rád, abych mu to tlumočila. On věděl, co chce říct, co potřebují Romové, za co má mluvit, ale neuměl jim to říct česky. Tak jsem začala chodit do té komise, kde jsem zůstala hodně dlouho, jak za Svazu Cikánů-Romů, tak ještě potom, když se zrušil."

„Oni do těch vesnic naši lidi, naši rodiče, maminka, otec, babička, všichni docházeli. Docházeli do obce Brzotín za sedlákama. Žili tam Maďaři, maďarští grófové, hraběnky, zámky měli a naši Romové u nich byli velice vážení. Zvali je na práce, muzikanty zvali na různý oslavy. Brzotín byla vyhlášená obec s muzikantama, takže cokoliv se dělo ve vsi, v obci nebo v blízké Rožňavě, tak zvali muzikanty z Brzotína. Dokonce i ženy - moje babička z maminčiny strany vzpomínala, že od svých patnácti let dělala hospodyni u nějaké hraběnky v obci, v Brzotíně. Důvěřovali jim a měli je rádi."

„V těch Kutinách to bylo tak, že naši dostali statek. Ty rodiny, které tam přišly, dostaly statek, který byl po válce neobydlený, prázdný. Tak oni si to tam zabydleli, zařídili, pomohli jim ti inženýři, lidé z vesnice přišli pomoct, dali našim lidem, co bylo potřeba a odtud chodili naši chlapi do práce. Tam se vařilo, pralo, všecko prostě, byl to život jako v těch osadách na Slovensku, dalo by se říct. Zase bylo několik rodin pohromadě a vařilo se společně..."