Diosdel Lores Tiser

  • „V kubánské televizi teď pouští dokola stále stejnou zprávu, o smrti afro Američana, který zemřel na následky policejního zásahu bílým Američanem [černoch George Floyd zemřel v červnu 2020 v Minneapolis po tom, co mu strážník policie klekl na krk, což bylo příčinou jeho úmrtí]. Tak tuto zprávu pořád opakují, každý den, v televizi, v novinách i v rádiu. Ptám se ale sám sebe, proč pouštějí kubánskému lidu tyto zprávy o americké policii, která nepřiměřeně pacifikuje své obyvatele? Proč nedají do zpráv také kubánskou policii, která denně mlátí a utlačuje své obyvatele? Na ulici na ně za bílého dne pouští psy, anebo je brutálně řežou obuškem.“

  • „Každý rok prvního máje naženou všechny vězně do jídelny, kde je televize, a pustí projev prezidenta [v té době byl prezidentem Kubánské republiky Fidel Castro]. Můj první květen ve vězení a také Josého Manuela Rodrígueze Navarra [politický vězeň na Kubě] jsme společně prohlásili, že se na žádný proslov koukat nebudeme, že nás to vůbec nezajímá, nějaký nesmyslný proslov na prvního máje. A tak Coco [vedoucí Rady vězňů] a Rada vězňů využili příležitosti, aby nás za to napadli. Utekl jsem na chodbu, kde byla Paz, nevím, jestli to můžu říct, ale byla partnerkou Josého a členka Rady vězňů. Ta mě zadržela, to už přibíhali stráže, ale naštěstí díky ní se nám nic nestalo, naopak, odvedli nás zpátky do cely. Následující den jsem se rozhodl opět protestovat, pověsil jsem velké bílé prostěradlo, které viděli všichni vězni ze třetího a čtvrtého patra, když měli vycházku ven na dvorek. Na prostěradlo bylo napsané ‚Pryč s diktaturou‘.“

  • „Vždycky, když se snažíš bránit svá práva [v kubánských věznicích], spoutají tě a odvlečou tě na ošetřovnu. Doktoři jsou ale také naočkování komunistickou doktrínou a drží s režimem. Stráže řeknou lékaři, že jsi neklidný a podobné lži, pak ti dají nějaké léky, jméno neznám, ale začne ti hořet v puse, máš pocit na zvracení, pusa ti úplně ochrne a je ti strašně. Odvedou tě do pokoje s pěti posteli, přivážou ti ruce a nohy k posteli a nechají tě tam na pospas hejnům komárů. Nemůžeš se ani pohnout. Prosíš je, žádáš je, aby ti nechali alespoň jednu ruku volnou, abys mohl odehnat ty nenasytné komáry. Je to hrozný pocit, nedá se to vydržet. Ale nikdo ti nikdy nepomůže.“

  • „Kubánská mládež se potulovala po celém Guantánamu, místo školy například. Tito mladíci nás studující napadali nebo na nás jinak útočili. Byli to pěkní lumpové, kradli a rabovali. Často jsem viděl, jak učitelé těchto mladíků chodili po Guantánamu a hledali je, prosili je, aby se s nimi vrátili do školy. Ti se k nim otočili zády a pokračovali si v tom svém. Vyučující nikdy neměli studenty pod kontrolou, nikdy neměli kontrolu. Jediné, co měl ředitel školy pod kontrolou byla nejhezčí studentka, to měl vždycky pod kontrolou na 100 procent.“

  • Full recordings
Full recordings are available only for logged users.

Je nutné bránit naši svobodu, i když vždy následuje útisk kubánskou Vládou

Diosdel Lores Tissert se narodil v roce 1989 v Santiagu de Cuba, ale vyrůstal v okrajové čtvrti na jihu města Guantánamo, bez elektřiny a bez přístupu k pitné vodě. Již od útlého mládí vystupoval proti nespravedlivým činům ze strany kubánských úřadů a jeho svobodomyslnost byla důvodem pro kruté zacházení během jeho povinné vojenské služby. Kvůli častým obviněním a sporům s ředitelem školy, kde studoval, se rozhodl přerušit svá veterinární studia a začal pracovat jako stavební dělník. V prosinci 2013 byl z nařízení státní policie srovnán se zemí jeho příbytek, kde žil se svou těhotnou přítelkyní. Nicméně Diosdel se rozhodl domek znovu postavit, což bylo důvodem pro jeho zadržení na Oddělení operací Státní bezpečnosti, kde byl vystaven fyzickému mučení a psychickému ponižování. Nakonec byl obviněn z údajného pokusu o útěk ze země přes Námořní základnu Spojených států amerických v zátoce Guantánamo a byl odsouzen ke dvou letům odnětí svobody v „Kombinované věznici v Guantánamu“ [Combinado de Guantánamo]. Ještě ve vězení se seznámil s vládní opozicí a spřátelil se s dalšími politickými vězni. Po propuštění z vězení v listopadu 2016 se přidal k protirežimní organizaci „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba]. Diosdel je bojovníkem za lidská práva, prosazuje jejich dodržování a trvá na svobodě a demokracii pro kubánský lid. Žije v Guantánamu a má jednoho syna.